"Německá mystika" představuje unikátní fenomén evropských duchovních dějin. Zrodila se ve vrcholném středověku a významně ovlivnila myšlení v dalších staletích. Tato kniha podrobněji zkoumá nejvýznačnější autory a díla patřící do této dodnes inspirativní tradice. Začíná u ženských náboženských hnutí 12. a 13. století, u fascinující knihy bekyně Markéty Porete, a vedle toho u kolínské dominikánské školy, jejíž filosofické základy položil doctor universalis Albert Veliký. V dalších kapitolách probírá velkolepé dílo osobností, jako byl Eckhart, Tauler či Suso, ale též neznámý pisatel tzv. Theologia Deutsch. Pokračuje obdobím reformace a renesance, kde na jedné straně sleduje formativní vliv Lutherův a heterodoxních myslitelů, jako jsou Franck a Weigel, na druhé straně se pak ve středu pozornosti ocitají přírodní filosofové, potažmo alchymisté, kteří jsou zároveň laickými teology: Paracelsus, Khunrath či Böhme. Kniha se zaměřuje na konkrétní díla a autory, koncepty a pojmy: co je "základ" či "dno duše", "jiskra v duši", trojice "Božích knih", Bible jako "věčná alegorie", teosofie a spirituální alchymie, "astrum" a "mumia", "oko mysli" či božské "Bezedno"? Takový přístup umožňuje lépe pochopit zdroje, vnější a vnitřní souvislosti i myšlenkové proměny, jimiž široce pojatá tradice německé mystiky prošla. Perspektiva spojující myšlení 13. a 14. století s německou přírodní filosofií 16. a 17. století přitom odhaluje nejen společné kořeny této tradice, ale dovoluje zahlédnout také její další, leckdy překvapivé, vyznění, jež svým způsobem dolehlo i do 20. století.

Paracelsus, vlastním jménem Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493-1541), je jedním z nejvýznamnějších lékařů a přírodních filosofů renesance. Jeho pojetí medicíny šlo vědomě proti tradici. Paracelsus vybízel k obratu ke zkušenosti, jež měla zaujmout místo autorit, odmítl některá teoretická východiska dobové medicíny a do lékařské praxe zavedl užívání alchymicky připravených léků. I když se jeho zájem obracel k medicíně, intenzivně se věnoval přírodně filosofickým a teologickým úvahám, jakož i alchymické praxi, a to nejen v kontextu lékařském. Právě Paracelsova zájmu o laboratorní alchymii a jeho prokazatelných znalostí v této oblasti se dotýkají spisy zařazené do předkládaného svazku. Jde o díla, jež v době rané recepce Paraxcelsa, tedy koncem 60. a počátkem 70. let 16. století, šířili tiskem paracelsiáni Michael Toxites, Adam von Bodenstein a Gerhard Dorn. I když jde v zásadě o texty, které se dnes považují za pseudonymní, tedy podvržené, ve své době byly čteny jako díla vyšlá z pera Paracelsova. Tyto texty přitom v různé míře čerpaly z jeho autentických děl, přejaté myšlenky různě doplňovaly a vyzvedaly jejich "okultní" a alchymické aspekty. Ve své době to byly texty mimořádně vlivné a namnoze formovaly představu o Paracelsově díle a osobnosti vůbec. Jádro našeho výboru tvoří spis O přirozenosti věcí, který se zprvu objevil ve svazku s názvem Metamorfóza doktora Theophrasta z Hohenheimu; odtud jsme si vypůjčili titul pro celou antologii. Její součástí jsou dále spisy Manuál Theophrasta Paracelsa o kameni mudrců, Alchymie Theophrasta Paracelsa, O tinktuře lékařů, Hermova apokalypsa, Nejvzácnější poklad alchymie a konečně spis s názvem Nebe filosofů.

Popis není dostupný

Popis není dostupný