Co se vlastně myslí církevními dějinami? Pod tímto názvem se skrývá až překvapivě široký obor skutečnosti i vědy, bohatě provázaný s mnoha dalšími, a dá se nahlížet z rozmanitých úhlů. Volá tedy po bližším vysvětlení – a po vydání počtu, jak k němu přistupují jednotliví zástupci disciplíny. V mezích této knížky se obojího podujímá profesor Martin Wernisch (* 1962), vedoucí příslušné katedry Evangelické teologické fakulty UK, jediné instituce svého druhu v ČR. Jako takový uvažuje předně v kontextu mezinárodních debat protestantského bohosloví a reformační vyznavačské tradice, k níž se hlásí; zároveň si však při vědomí společné minulosti i výzev přítomnosti zachovává otevřený výhled k širší křesťanské ekuméně, k cechovní obci všech historiků včetně nekonfesijních i k dalším lidem, kteří se o téma mohou zajímat.

Nynější léta s sebou jedno za druhým přinášejí okrouhlá výročí, významná pro česká, ale zčásti také ostatní evropská, ano světová evangelická společenství. V souvislosti s nimi vznikly též historické studie, shromážděné v této knize. Navazujíce jedna na druhou i svým obsahem, klenou oblouk od doby, kdy se reformátor Martin Luther přihlásil k odkazu Jana Husa, až po současnost, do níž se dědictví reformace navzdory všem zvratům a nebezpečím dochovalo živé. Značný prostor je vedle vlastní reformační epochy věnován také spojení sborů Augsburského a Helvetského vyznání na konci první světové války a vývoji českobratrské církve evangelické v uplynulém století.

Evangelický teolog a historik M. Wernisch se ve své obsáhlé monografii podrobně věnuje vztahu reformační teologie a politického myšlení ve čtyřech velkých okruzích: v okruhu Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho, Jana Calvina a monarchomachů (T. Bezy aj.). Zabývá se tak poměrem teologie a politiky nejen z hlediska jejich časového vývoje, ale ukazuje i jejich zázemí a konkrétní východiska, jakož i jejich celkový myšlenkový rámec u jednotlivých reformačních osobností.

Popis není dostupný

Syneticky ucelené uchopení husitství z hlediska reformačního bohosloví, široce opřené o současný stav historického bádání.