Kniha představuje první původní českou práci věnovanou antropologickému studiu války jako sociálního a kulturního jevu a ukazuje jeho mnohé vrstvy. V souladu s antropologickou tradicí se autor zabývá především aliterárními společnostmi. Ty odmítá chápat jako od základu buď mírumilovné, nebo válkychtivé. Kriticky se vyrovnává s dosavadními přístupy k válce a válčení a nabízí etnografické příklady společností z různých kulturních areálů. Autor se vyrovnává s fenoménem války i v rámci obecného antropologického poznání, nabízí řadu paralel k válkám v moderních společnostech, věnuje se psychicky zátěžovým situacím, které ve 20. století vedly k masové dehumanizaci lidí a jejich vraždění. Kniha zahrnuje také diskusi o povaze antropologického poznání, které bylo uplatněno jako součást strategie v různých válečných konfliktech. Autor ukazuje válku a válčení jako součást kulturního repertoáru lidstva a současně se snaží doložit, že lidstvo není svou náturou odsouzeno k válčení, ale že to zkrátka umí.

Kniha Základy kulturní antropologie je původní českou prací věnovanou kulturní antropologii z hlediska výkladu jejího předmětu a systematiky. Autor se zaměřil na vysvětlení základních antropologických subdisciplín, klíčových tematických okruhů, pojmů a metod a technik výzkumu. Kniha je určena zejména studentům antropologie, sociologie, etnologie, psychologie a archeologie a všem dalším zájemcům, kteří se chtějí seznámit s kulturní antropologií jako holistickou a komparativní vědou o člověku a kultuře. Čtvrté vydání je rozšířeno o prozatímní výklad evolučního původu člověka.

Kniha prostřednictvím fotografií uznávaného antropologa Leopolda Pospíšila vypráví příběh o papuánských Kapaucích a výzkumech, které mezi nimi začal uskutečňovat zhruba od poloviny 50. let 20. století. Význam jeho výzkumu lze z hlediska antropologického studia člověka přirovnat k přistání člověka na Měsíci. Nová Guinea totiž byla v době jeho pobytu jedním z posledních míst neprozkoumaných západní civilizací. Lidé tam tisíce let žili takřka v izolaci od pobřežních oblastí jako "poslední svědkové pravěku". Leopold Pospíšil pořídil unikátní fotodokumentaci, ve které zachytil rychle mizející svět novoguinejské kultury neznající západní vymoženosti. Publikace vychází z osobního fotografického archivu Leopolda Pospíšila a vizuálními prostředky vypráví o všedním životě Kapauků, válkách i autorově bádání. Pospíšilův život by mohl sloužit jako předloha k řadě dobrodružných románů, od osobní účasti v protinacistickém odboji, přes aktivní odpor proti komunistickému režimu, který vedl k jeho nucené emigraci. Tehdy se v Americe živil jako honák krav, následně vystudoval prestižní Yaleovu univerzitu, stal se poradcem amerických prezidentů a uskutečnil výzkum v novoguinejských horách v době, kdy se tam odvážil vydat málokdo.

Kulturně a jazykově pestrý ostrov Nová Guinea dlouhodobě přitahuje pozornost a jitří lidskou představivost. Získal si nechvalnou pověst domova kanibalů a lovců hlav. Kniha z antropologického hlediska otevírá citlivá témata konzumace lidského masa a získávání lidských trofejí lidmi. Autor na bohatém etnografickém materiálu představuje reálie novoguinejského lovu hlav a kanibalismu, nešetří podrobnostmi, ale svá vyprávění zasazuje do historického a kulturního kontextu. Kniha ukazuje kulturní logiku těchto jevů i motivace koloniálních aparátů prosadit na ostrově vlastní představu práva a pořádku, tedy tyto zvyky vymýtit. Kniha přináší bohatý původní obrazový materiál, který ukazuje konkrétní doklady kanibalismu a lovu hlav na Nové Guineji. Autor představuje kanibalismus a lov hlav jako jevy, jež neodmyslitelně patřily do repertoáru kulturního chování člověka.

Kniha představuje témata spojená s lidským tělem a tělesností. Autoři se věnují otázkám ukazujícím lidské tělo a jeho vnímání v důsledku kulturních podmínek, psychického rozpoložení lidí i jejich vrozených dispozic. Jednotlivé kapitoly zkoumají dopady narušených rodinných i společenských vztahů na vnímání těla a tělesnosti; ukazují důsledky změněných stavů vědomí na tělesné vnímání; ptají se na tělesné nedostatky v souvislosti se snahou o dosažení společenského dobra. Tělo 3.0 se zaměřuje na zotročená, zmizelá, zubožená, změněná, nepřijatelná těla a jejich duše.

Kniha Mýty Margaret Mead se věnuje životu a vědeckým výzkumům slavné americké kulturní antropoložky, žačky Franze Boase a významné představitelky směru „kultura a osobnost“. Mead se proslavila hned svým prvním terénním výzkumem provedeným na pacifickém souostroví Samoa, jehož výsledky se však později staly předmětem dosud trvajících sporů mezi odborníky. Autor ukazuje, že myšlenky a odborné názory této antropoložky jsou velice často hodnoceny na základě popularizačních knih, jež napsala, a jen zřídka se berou v úvahu její vědecké monografie a odborné studie. Kniha zavede čtenáře na souostroví Samoa, na Novou Guineu, Bali, ale také do New Yorku a mezi severoamerické indiány. Nechává nahlédnout do „antropologické kuchyně“ slavné vědkyně, seznamuje s jejími odbornými díly a názory v souvislosti s jejím životním příběhem. Ukazuje v jiném světle mnoho mýtů, které se kolem Margaret Mead objevily.

Popis není dostupný

Kniha ukazuje dopady kolonialismu na životy příslušníků novoguinejské etnické skupiny Nungon. Na základě jednoho desetiletí terénního výzkumu a rozboru archivních dokumentů autor pojednává o proměnách způsobu života Nungonů, které se začaly od třicátých let 20. století odehrávat následkem prvních kontaktů s australskou administrativou a luteránskými misionáři. Autor v knize nesděluje jednoduchý příběh, ale vykresluje často si protiřečící střípky ze života Nungonů, jak je mohl vyslechnout od místních, zažít s nimi i vyčíst z dochovaných dokumentů. Ukazuje, jak pozoruhodně rychle došlo k transformaci jejich komunity. Z lidí neznalých písma se stali křesťané, kteří čelí náboženskému schizmatu, úspěšně pomáhají při záchraně stromových klokanů, vyvážejí kávu do Seattlu, míchají cukr do čaje, připravují si instantní nudle a někteří sdílejí svůj život na sociálních sítích… I odlehlé papuánské vesnice jsou součástí globálních propojení.

Předmětem knihy je antropologické a etnologické zkoumání lidského těla a tělesnosti. Publikace kolektivu autorů se zaměřuje na tělesné modifikace, na diskusi o hranicích lidského těla a rozdíly mezi lidskými bytostmi a stroji. Volně navazuje na titul Tělo: čichat, česat, hmatat, propichovat, řezat (2014). Kniha Tělo 2.0 staví na teoriích těla a tělesnosti, které se od začátku 20. století rozvíjejí ve vědách o člověku, společnosti a kultuře. Jednotlivé kapitoly se věnují poruchám příjmu potravy, skalpování, rozdílům mezi člověkem a stroji, funkčním modifikacím těla a provádění extrémních modifikací. Kapitoly sjednocuje téma bolesti a překračování hranic lidského těla.

Vnitrozemí ostrova Nová Guinea bylo dlouho bílým místem na západních mapách. Při průzkumných cestách ve 20. Století vyšlo najevo, že tam tehdy žily velké lidské populace, jež zůstávaly po tisíciletí izolovány od pobřežních oblastí. Kniha se věnuje výkladu prvních kontaktů mezi Papuánci a cizinci, jak autor nazývá Evropany a Australany ovládající ostrov. Příchod cizinců nezřídka vyvolal u Papuánců šok. Kvůli barvě jejich pokožky je považovali za vracející se zesnulé předky, jindy za nebezpečné duchy či potomky bytostí z počátku času, jejichž příchod je předzvěstí konce světa. Po opadnutí prvotního šoku často docházelo k tvrdým střetům mezi cizinci a Papuánci. Výpravná a čtivě napsaná publikace líčí průběh významných průzkumných cest, jež dostaly vnitrozemí ostrova na mapy. Autor se také zabývá koloniálním uspořádáním teritorií Papua a Nová Guinea, popisuje dobové rasistické názory a praktiky a ukazuje, jak sociální antropologie poskytla cizincům oporu pro jejich civilizační aktivity na ostrově. Cizincům se velice rychle podařilo prosadit mezi Papuánci vlastní představu civilizace a změnit jednou provždy ráz tamějších kultur.

Popis není dostupný

The subject of this book is a culture of a Nungon ethnic group, who live in the mountainous part of Huon peninsula in Papua-New Guinea. The authors of the book conveyed the opinions of the pupils of the local elementary school on issues as culture, nature, environment conservation and prospects for the future. The pupils presented their ideas via drawings, which they accompanied by comments. The book consists of a rich visual material obtained during the field research among Nungon people. It serves as an introduction into their culture, and also presents their opinions on diverse topics. The book addresses anthropologists, etnologists and others interested in cultures of Papua New Guinea. Předmětem knihy je kultura etnické skupiny Nungon, která obývá horské oblasti poloostrova Huon na Papui-Nové Guineji. V knize autoři unikátním způsobem zprostředkovali názory žáků místní základní školy na kulturu, přírodu, ochranu biodiverzity a budoucnost jejich vesnice. Žáci školy se k uvedeným tématům vyjádřili prostřednictvím kreseb a komentářů k nim. Kniha obsahuje bohatý obrazový materiál, který autoři získali během terénních výzkumů u Nungonů, jejichž kulturu a názory v knize představují. Kniha je určena nejen antropologům, etnologům a kulturologům, ale všem zájemcům o kultury Papuy-Nové Guineje.

Kniha představuje první původní českou práci věnovanou pojmu kultura z hlediska biokulturologie. Autor staví na antropologickém a kulturologickém zacházení s pojmem kultura, které dává do souvislosti s historickým vývojem darwinisticky orientovaných výkladů kultury. Zvláštní pozornost je v knize věnována klíčovým koncepcím a pojmům sociobiologie, evoluční psychologie, etologie člověka, memetiky, behaviorální ekologie člověka a přístupů označovaných koevoluce genů a kultury. Autor analyzuje a interpretuje modely kultury vytvářené v rámci těchto disciplín a směrů a porovnává je s antropologickými a kulturologickými přístupy. Kniha zaplňuje dlouholetou mezeru v české odborné literatuře, která dosud darwinistickým výkladům kultury nevěnovala systematickou pozornost. Publikace je určena zejména studentům antropologie, etnologie, kulturologie, sociologie, psychologie, archeologie a všem dalším zájemcům, kteří se chtějí podrobně seznámit s darwinistickými koncepcemi lidské přirozenosti a kultury.