Monografie se zabývá různými vymezeními národa v českém prostředí v období od konce napoleonských válek do roku 1895. Vybírá je a interpretuje je z perspektivy etického národa, který představuje vědomě přijatý úkol překonat přírodně danou partikularitu (etnikum) a nahradit ji mravně a svobodně vytvářeným sjednocením patriotismu a humanity, eventuálně kosmopolitismu. První část textu se soustředí na dvě romantická provedení etického národa. Ranější, jenským romantismem inspirované pojetí souvisí s českoslovanským národem, jak se ustanovil v prešpurské přátelské skupince (Šafařík, Palacký, Kollár) na přelomu a na konci druhého decenia 19. století. Jiné pojetí národa vypracoval Palacký ve svých historických dílech analogicky s německými liberálně nacionalistickými historiky (Gervinus, Dahlmann). Samostatná kapitola se poté věnuje Palackého pokusu o transformaci tohoto původně apolitického pojetí národa pro politické výzvy let 1848/49. Závěrečná část monografie analyzuje dva případy realistického etického pojetí národa formulované H. G. Schauerem a T. G. Masarykem.

Ve vývoji filosofie minulých dvou století měly rozhodující význam otázky: Co to vlastně je vědecké poznání? Jak souvisí naše poznání a lidská svoboda? Jsou historie, literární vědy anebo sociologie vědami anebo náležejí spíše k uměleckému vyprávění o světě a našem místě v něm? Novokantovští filosofové si tyto otázky kladli v druhé polovině 19. století a učinili z nich centrální téma dobového filosofického bádání. Čtenáře možná překvapí, jak aktuální jsou odpovědi, které na otázku po povaze vědy dával tento, dnes již téměř zapomenutý filosofický směr.

K pojetí dějin a dějinnosti ve filosofii symbolických forem Ernsta Cassirera. Kniha se zabývá výkladem jednoho z nejpronikavějších filosofů dvacátého století, Ernsta Cassirera, o tom, co jsou to dějiny a proč mají takový význam pro moderního člověka. Mohou být dějiny vědecké a jestli ano, je jejich ‚vědeckost? než vědeckost přírodních věd? Jak zřetelná a potřebná je hranice mezi dějinami a uměním? A proč potřebuje člověk žít v čase dějin, aby dokázal žít pospolu s druhými lidmi?

V dalším svazku řady zasvěcené světovým mytologiím se čtenář poprvé v tomto rozsahu může seznámit s kosmogonií i mytologií starých Slovanů tak, jak nám to dnes umožňují nejen poměrně kusé historické zprávy, ale především dlouholetý archeologický výzkum, religionistika či historické antropologie. Po delší úvodní stati tak před čtenáři v abecedním pořádku defilují nejen slovanská božstva – jako Perun, Triglav, Svantovít, Veles a další – ale také pověsti, další uctívané nadpřirozené bytosti, zvířata, rostliny i přírodní jevy, významné lokality, různé související pojmy a rovněž magické praktiky nejen našich předků, ale také dalších západních, ale též jižních i východních Slovanů.