Kniha sleduje zrod fotbalového fanouška jako výrazného, až excentrického sociálního typu české každodennosti. Praktika pravidelné návštěvy fotbalových utkání má u nás kořeny v 90. letech 19. století, masově se pak rozšířila v prvorepublikovém období. Tehdy se také objevil novotvar „fanoušek“ a vznikla bohatá publicistická, umělecká a intelektuální reflexe fenoménu. Jeho historickými aktéry přitom už nebyli jen návštěvníci sportovních stadionů, ale i milióny těch, kdo „čtou noviny odzadu“, posluchači strhujících rozhlasových reportáží z utkání nebo konzumenti fanouškovského komerčního artiklu.

Jak spolu souvisí strahovský stadion, pozemková reforma, sázkové kanceláře, výstavky starého sportovního náčiní, Manifest poetismu nebo starý vídeňský šlágr Heute spielt der Uridil? Ona zpočátku možná matoucí pestrost témat a faktů směřuje k jedinému úběžníku: ukázat prostupování moderního sportu a ostatních sociálních polí (žurnalistického, státně-byrokratického, uměleckého, akademického). Co se může zpočátku jevit jako samoúčelná inventura různorodých poznatků, odhaluje jako celek překvapivou bohatost sportu v době, kdy se začal etablovat jako významný společenský a kulturní fenomén, postupně pronikající do nejzazších koutů našich životů. Na rozdíl od většiny knižní produkce se sportovní tematikou není tento svazek určen milovníkům sportu, nýbrž právě těm, které překvapuje a zaráží jeho současné postavení na společenském piedestalu nebo jeho všudypřítomnost a kteří chtějí pochopit historické kořeny a předpoklady tohoto stavu.

Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti. Je to doba zrodu veřejné sféry a médií, úpadku náboženství a intenzivního rozvoje právní kultury, která měla efektivně chránit práva jednotlivce. Předkládaná kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.