Klasiky školní kuchyně, bufetů i závodních jídelen v podání typografa, grafického designéra a vítěze soutěže MasterChef 2022 Universální hnědá omáčka byla symbolem školního stravování. Stejně jako maso samá hužva a talíře dekorované povadlou okurkou. Kdo dělal virvál, toho dozor vytahal za pejzy, a kdo nedojedl knedlík, dostal od soudružky flákanec mokrým hadrem. Zavzpomínejme společně na ubrusy z vikslajvantu, hliníkové lžíce s rybím tukem, závěje vegety i hektolitry maggi a oslavme je veselými variacemi na největší šlágry veřejného stravování. Protože česká kuchyně nemá být skanzen prolezlý červotoči. Je libo omáčky silné jako noha u zadele? Tatarák z hovězího srdce? Langoše s uzeným pstruhem? Halušky s tvarůžkovým krémem? Palačinky plněné jazykem? Nebo snad nanuky z černého piva, tažený kachní štrůdl či gumové medvídky ze slivovice? Ale prosím, beze všeho!

„Nenosím rondon s vyšitým jménem, nepoužívám espumu, nerad vážím suroviny a nemám v oblibě exklusivní ingredience, přehnané sebevědomí ani těsné slipy. Věcí, jež mám upřímně rád, je naštěstí mnohem více. A právě těm se věnuje kniha, která je upřímnou poctou pokrmům, na nichž jsem vyrostl. Prorostlé maso, vnitřnosti, víno, ovocné pálenky, ořechy, bylinky anebo obyčejný chleba jsou typickými produkty naší země a zároveň i základem mé kuchyně. Nedám dopustit na staromódní vaření v kastrůlku, živočišný tuk, silné omáčky ani vůni uzeného. Rád bych vyzdvihl veskrze prosté, laciné a mnohdy opomíjené ingredience, jež kdysi byly obvyklou součástí tuzemských jídelníčků. Pšenice, kroupy, kopřivy, trnky, rybíz, šneci, morek nebo hovězí oháňka mě naplňují větším vzrušením nežli foie gras s ananasem či osmnáctichodové menu vařené v plastovém kondomu, servírované na břidlici a zahalené v efektních oblacích ze suchého ledu a tekutého dusíku.“ Milostný dopis moravské kuchyni od typografa, grafického designéra a vítěze soutěže MasterChef 2022.

„Nenosím rondon s vyšitým jménem, nepoužívám espumu, nerad vážím suroviny a nemám v oblibě exklusivní ingredience, přehnané sebevědomí ani těsné slipy. Věcí, jež mám upřímně rád, je naštěstí mnohem více. A právě těm se věnuje kniha, která je upřímnou poctou pokrmům, na nichž jsem vyrostl. Prorostlé maso, vnitřnosti, víno, ovocné pálenky, ořechy, bylinky anebo obyčejný chleba jsou typickými produkty naší země a zároveň i základem mé kuchyně. Nedám dopustit na staromódní vaření v kastrůlku, živočišný tuk, silné omáčky ani vůni uzeného. Rád bych vyzdvihl veskrze prosté, laciné a mnohdy opomíjené ingredience, jež kdysi byly obvyklou součástí tuzemských jídelníčků. Pšenice, kroupy, kopřivy, trnky, rybíz, šneci, morek nebo hovězí oháňka mě naplňují větším vzrušením nežli foie gras s ananasem či osmnáctichodové menu vařené v plastovém kondomu, servírované na břidlici a zahalené v efektních oblacích ze suchého ledu a tekutého dusíku.“ Milostný dopis moravské kuchyni od typografa, grafického designéra a vítěze soutěže MasterChef 2022.

Kniha je pokusem o příspěvek k prakticky neexistujícímu "žánru", zabývá se procesem tvorby knih z pohledu knižního úpravce. Přináší eseje o čtení, knihomilství, knize i knihovnách, ale zároveň funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování beletrie, poezie i odborné literatury. Obsahuje kapitoly o všech faktorech, které obvykle (jsou-li provedeny profesionálně) zůstávají čtenáři skryty. Autor se věnuje čitelnosti, sazbě, kombinování písem a ilustrací, volbě materiálů i drobným typografickým detailům, podstatně ovlivňujícím chápání textu.

I když se v českém prostředí už objevily příručky počítačové typografie i publikace zabývající se knižní kulturou, kniha typografa a odborného publicisty Martina Peciny představuje jedinečný pokus o příspěvek k prakticky neexistujícímu „žánru“. Zabývá se podrobně procesem tvorby knih z pohledu knižního úpravce. Najdeme v ní eseje o čtení, knihomilství, knize a knihovnách jako fenoménu, publikace zároveň funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování beletrie, poezie i odborné literatury. Obsahuje podrobné kapitoly o všech faktorech, které obvykle (jsou-li provedeny profesionálně) zůstávají čtenáři skryty. Autor se věnuje čitelnosti, sazbě, kombinování písem a ilustrací, volbě materiálů i drobným typografickým detailům, které podstatně ovlivňují chápání textu. Ojedinělá a zároveň velmi aktuální je kapitola o digitálním publikování a principech úpravy obsahu pro čtečky a další „virtuální“ média. Laikovi tato kniha umožní dozvědět se více o oblasti, se kterou se sice denně setkává, ale často ji vnímá jen podprahově, jako příjemný či naopak rušivý vizuální dojem. Profesionálům v oboru (redaktorům, sazečům, úpravcům knih) nabídne poutavé čtení, inspiraci a jistě i porci dosud neznámých poznatků.