Kniha se zabývá strategií Spojených států amerických směřující k osvobození zemí za železnou oponou a okolnostmi vzniku studené války. Popisuje roli Výboru pro svobodnou Evropu a exilových organizací, které západní velmoci nikdy neuznaly jako exilové vlády - jako tomu bylo během druhé světové války. Původní badatelská práce historiků Pavla Palečka, Jiřího Pernese a Martina Nekoly se stala aktuální v momentě, kdy Rusko podniklo útok na Ukrajinu a vyvolalo v Evropě největší konflikt od druhé světové války. Rusko se dnes vrátilo k imperiálnímu myšlení, které bylo vlastní Sovětskému svazu už během studené války, kdy východní blok soupeřil s demokratickým světem.

Za první republiky patřil přerovský rodák Bohumil Pospíšil (1902-1974) k nadějným československým cestovatelům. Na dobrodružném putování kolem světa strávil pět let, napsal o tom množství poutavých článků a dva cestopisy. Když se však v polovině 30. let odstěhoval na Nový Zéland, jeho stopy mizí. Díky rozsáhlé osobní pozůstalosti, včetně stovek unikátních fotografií, kterou do Čech zaslal Pospíšilův vnuk až z Aucklandu, dnes máme možnost fascinující životní osudy tohoto světoběžníka zmapovat.

Popis není dostupný

Martin Nekola na základě mnohaletého výzkumu přímo v archivech amerických velkoměst a za využití rozhovorů s pamětníky a jejich potomky připravil unikátní knihu o všech aspektech života Čechů za „velkou louží“. Dozvíte se o zajímavých osudech našinců i jak tamní české komunity fungovaly v hlavních amerických městech, jakými jsou například Chicago, Detroit, Houston, Los Angeles, Washington, D.C., a mnohá další. Autor navíc nashromáždil desítky cenných, dosud nepublikovaných fotografií a dokumentů.

Popis není dostupný

Po únoru 1948 odešly z republiky do exilu tisíce lidí, včetně bývalých politiků, kteří se pokoušeli v zahraničí obnovit struktury politických stran, doma buď zakázaných, či přeměněných v neškodné satelity Komunistické strany Československa. Šestice českých exilových stran (národní socialisté, sociální demokraté, agrárníci, lidovci, národní demokraté, živnostníci) fungovala ve velmi provizorních podmínkách, přesto dokázala na přelomu 40. a 50. let výrazně promlouvat do exilového dění v Evropě i Severní Americe. Kniha nastiňuje historii těchto specifických hráčů na šachovnici studené války a využívá při tom pramenů objevených teprve nedávno v zahraničních archivech.

Popis není dostupný

Autor Martin Nekola je historik, který se mnoho let věnuje výzkumu krajanských komunit v zahraničí. Ve své poslední knize se zaměřuje na málo probádané, ale fascinující téma Čechů na Novém Zélandu. V různých obdobích a z různých důvodů se vydávali našinci na opačný konec světa, aby zde nalezli nový domov. Dobrodruzi na přelomu 19. a 20. století, židé prchající před Hitlerem, exulanti po komunistickém převratu v únoru 1948 i po okupaci Československa v srpnu 1968. Kniha čtenáře přenese do nejznámější novozélandské vesnice Puhoi, založené přistěhovalci z Plzeňska, představí zajímavé osobnosti, které se v zemi dlouhého bílého oblaku prosadily v široké škále oborů, i umělce, kteří svou tvorbou významně ovlivnili novozélandskou kulturu a společnost. Stačí zmínit malíře Bohumíra Lindauera, architekty Heinricha Kulku, Maxe Rosenfelda a Vladimíra Čačalu, zakladatele wellingtonské opery Bedřicha Turnovského, uměleckého hrnčíře Miroslava Smíška a mnohé další. Kniha připomene i baťovce, restauratéry a podnikatele, české krajanské spolky a tiskoviny, státní návštěvu Václava Havla na jaře 1995 a samozřejmě nevynechá ani aktuální pohled mezi novozélandské Čechy. Obsahuje stovky unikátních a dosud nikdy nepublikovaných fotografií a dobových fragmentů, jakož i výňatky ze vzpomínek a dopisů přistěhovalců.

Bohuš Beneš (1901–1977) byl synovcem muže, který se stal jedním z nejdůležitějších politiků Československa. Edvard Beneš na Bohuše od mládí dohlížel a pomohl mu ke kariéře na ministerstvu zahraničí. Během ní působil na diplomatických misích v Ženevě, Montrealu či Londýně. Po Mnichovu se Bohuš stal sekretářem, tajemníkem a blízkým důvěrníkem prezidenta v londýnském exilu. V roce 1942 byl jmenován konzulem v San Francisku, rezignoval v den strýcovy smrti 3. září 1948. Paměti psal pro svou rodinu, nikoli primárně za účelem vydání. Na některých místech se proto nechává unášet emocemi a má sklony přibarvovat realitu, přesto se jedná o zcela unikátní pramen, který vedle zajímavých detailů ze zákulisí vysoké diplomacie přibližuje také osobu a myšlenkové pochody Edvarda Beneše.

Popis není dostupný

Jaké nástrahy číhaly na uprchlíky po únoru 1948, jak těžký byl pobyt v uprchlických táborech, cesta na druhý konec světa a zvykání si na neznámé prostředí? To vše se čtenáři dozví v příběhu fiktivní rodiny Novákových, který je však postaven na reálných základech. Otec novinář, stoupenec masarykovské demokracie, je záhy po komunistickém puči přinucen okolnostmi odejít spolu s manželkou a dvěma malými dětmi do zahraničí. Na několik měsíců uvíznou v německém táboře a čekají na možnost vystěhovat se dál. Nakonec odjedou do daleké Austrálie, která na přelomu 40. a 50. let vítala evropské exulanty s otevřenou náručí. Přesto nebyly začátky jednoduché.Autor scénáře je historik, který se exilovou problematikou zabývá řadu let a patří k našim předním odborníkům. Studiem archivních pramenů a korespondencí s dosud žijícími pamětníky vytvořil děj, který nás vrací k tísnivým počátkům studené války a komunistického režimu. Kresbu opatřil kreslíř Jakub Dušek mající bohaté zkušenosti s tvorbou historických komiksů.

Do exilu odešly po únoru 1948 desítky tisíc lidí včetně politiků, diplomatů, vojáků, umělců, vědců a předních novinářů. Tato kniha představuje čtrnáct významných osobností a zároveň čtenáři odhaluje, jak se protikomunistický exil vyvíjel, jaká témata a kauzy jím hýbaly, jak se jeho vrcholní představitelé dívali na režim doma, dědictví druhé světové války, odkaz Edvarda Beneše, na budoucí vývoj Československa a celého evropského kontinentu.

Rudolf Kopecký pracoval na svých pamětech nazvaných „Vzpomínky starého novináře“ od počátku 60. let až do své smrti. Jedná se o osm dílů o 2350 stranách strojopisu, v nichž autor velmi čtivou formou popisuje dětství, mládí, studia, život v Rakousku-Uhersku, osobnosti, události, aféry první republiky, dále činnost v zahraničním vojsku za druhé světové války a konečně i různé aspekty poúnorového exilu, které ani v odborné literatuře nebyly detailně rozebrány. Kopecký píše kritickým pohledem, netají se odmítavým postojem k Edvardu Benešovi, přináší zase jiný, unikátní úhel pohledu na moderní československé dějiny. Vzhledem k enormnímu rozsahu nebyly Kopeckého paměti dosud publikovány. Tato kniha přináší výběr nejzajímavějších kapitol pamětí, opatřený poznámkovým aparátem a medailonky významných osobností. Kniha bezpochyby vzbudí zájem odborné i laické veřejnosti, vyvolá řadu diskusí a kontroverzí.

Tématem knihy, poněkud exotickým pro českého čtenáře, jsou nedemokraticky vládnoucí muži ve dvaadvaceti vybraných afrických státech (např. Jean-Bédel Bokassa, Muammar Kaddáfí, Mengistu Haile Mariam či Robert Mugabe). Publikace se zaměřuje na období studené války, zejména od roku 1960, kdy zde sedmnáct zemí vyhlásilo nezávislost, a populárně-naučnou formou seznamuje s překotnými a komplikovanými dějinami této oblasti v uplynulých šesti desetiletích. Text doplňují černobílé fotografie a mapky.

Kniha Krvavé století představuje méně známé konflikty dvacátého století, především jeho druhé poloviny. Poslouží jako užitečná pomůcka fanouškům historie a vojenství, která v šestadvaceti kapitolách napěchovaných informacemi zavede čtenáře do arabských pouští, deštných pralesů jihovýchodní Asie i hlubin Afriky. Všude tam docházelo ke krvavým bojům o území, o nerostné bohatství, a to ve jménu víry nebo z etnických důvodů. Kniha přibližuje zajímavé dějinné souvislosti, příčiny, aktéry i vyústění.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný