Ústředním tématem knihy je fenomenologie tělesnosti v díle francouzského filosofa Michela Henryho (1922-2002). V první kapitole jsou nastíněny Henryho fenomenologická metoda a to, jak se jeho "materiální fenomenologie" vyrovnává s "klasickou fenomenologií" reprezentovanou fenomenologií Edmunda Husserla a Martina Heideggera. V druhé kapitole - věnované Henryho pojetí "tělesnosti" - autor nejdříve představí neprávem pozapomenutého francouzského filosofa Maina de Birana, popíše Henryho konfrontaci s filosofií tělesnosti u Condillaca, Husserla a Merleau-Pontyho, aby následně vyložil Henryho fenomenologii těla, totiž jeho pozoruhodný popis manifestace dvou tělesných systémů tvořených třemi modalitami těla (absolutní, organické, objektivní čili fyzické tělo). V závěru kapitoly nastolí otázku "unitární teorie těla", jež je představena jako Henryho originální příspěvek k diskusi o problematice tzv. tělesného schématu. Nakonec se zabývá Henryho navýsost radikálním řešením otázky "zkušenosti-o-druhém", zkoumáním manifestace neviditelného podkladu intersubjektivity neboli právě takového "spolu-bytí", které své opodstatnění a nezlomnou moc čerpá v paticky spolu-zakoušeném Životě, který v materiální fenomenologii hraje roli fenomenologicko-ontologického počátku "vztahu-k" jako takového.
