Stručný miniprůvodce světem našeho domácího odpadu. Odpadu, který není ničím jiným, než věcmi, které nepotřebujeme nebo nechceme. Věcmi, které nám posloužily, udělaly nám radost. Věcmi, které si nezaslouží, aby se poté, co je přestaneme chtít, staly něčím, čeho se chceme za každou cenu a hlavně bez rozmyslu zbavit. Něčím, co nenávidíme a považujeme až za odporné. Náš odpad je zrcadlem našeho života. Naučte se ho mít rádi tak, jako jste měli věci rádi předtím, než se odpadem staly.

Vesmír je temný. Je nekonečný. Je záhadný. Ale rozhodně není blbý. To však neznamená, že nemůže udělat chybku. Takže co má společného konec světa s bezohledným řidičem kamionu? Slabozrakou zaměstnankyní reklamní agentury? Cynickým multimilionářem? Napůl neandrtálským náčelníkem policie a jeho nevlastní dcerou? Nebo snad s veršujícím papouškem? Vůbec nic. A přesto se tato nesourodá skupinka stane svědky úplného konce světa globálním vysušením. Jinými slovy dost ujetý příběh o tom, co se stane, až se voda jednoho dne naštve.

Magnitudo je vlastně knížkou pro ženy. Ženy mají totiž mnohem vyvinutější smysl pro humor než muži. Považují humor za prostředek, nikoli cíl. Z tohoto prostého důvodu to jsou právě ženy, kdo dokáží příběh knížky Magnitudo patřičně ocenit.Proč? Magnitudo je totiž knížka o fotbale pro ženy. Magnitudo je příběh o mužích pro ženy. Je to příběh o vztazích pro ženy. Je to i příběh o drogách pro ženy a v neposlední řadě je Magnitudo i příběh dvou kamarádek pro ženy. A stranou nelze ponechat ani tu skutečnost, že statisticky je žen více a za knihy utrácejí všeobecně více než muži. Na začátku všeho je božský fotbalista a balíček jointů. Na konci pak boj o holý život - lhostejno čí a lhostejno jaký. Mezi tím vše, co může špičkový fotbalista vystavený účinkům marihuany způsobit, vztah mezi dvěma naprosto odlišnými pohlavími zpackat a policejní náčelník neandrtálského původu a jeho nevlastní policejní praktikantka vyšetřit. Vítejte ve Velkém a Velkém El Caminu.

Zcela a úplně nanejvýš matoucí příběh jedné vesmírné expedice. Ta (utajená i sama před sebou) a řízena vskutku nanejvýš kompetentními orgány státní správy z planety Země, se snaží přezkoumat vskutku zapeklitý případ únosu poštovní kosmické lodi zmutovanou rýží. Jak už to ve vesmíru (a ve státní správě) bývá zvykem, z každé jednoduché věci vznikne zapeklitá situace, která si vyžádá nejen mimořádné finanční výdaje, ale i nadlidské intelektuální vypětí a lidské oběti. Jenomže v této knížce ani tak o příběh samotný nejde. Kdo je kdo a co je co zůstává záhadou. Těhotný jaderný reaktor? Vzpoura rýže? Pojištění termiti? 6 až 12 špionážních satelitů? Colovod? Tržní systém ve státní správě? Obhajoba žaloby a žaloba obhajoby? Žádný problém. Vše zde najdete poskládané hlava nehlava stejně jako invektivy, podlost, bezohlednost a hlavně do nebe volající absurditu, která je výsměchem všem a všemu. To vše úhledně zabaleno v bizardně vystavěném příběhu vesmírného dramatu s byrokratickou zápletkou. Něco jako tak docela trochu moc na hlavu postavená sci-fi a docela reálné politické drama. To vše říznuté tunami rýže a světem pod nadvládou nadnárodních korporací.

Úsměvný příběh z doby, kdy mobilní telefon byl zásadní daňový odpis a vážil pět kilo. Z doby, kdy v pánské módě frčela bizarní fialová barva. Z doby, kdy jsme si stále ještě mysleli, že budeme jednou jako na západě, a zcela opomíjeli skutečnost, že západ je jen světová strana. Pokud nic z toho nepamatujete nebo si to nevybavujete, nevadí. Tento příběh je z té doby, ale není o ní. Příběh se točí kolem patálie s tím, do jaké míry může být utkvělá představa reálná a do jaké míry může být realita utkvělou představou. Tomuto dilematu je totiž vystavena křehká duše mladého básníka a zároveň zaměstnance realitní kanceláře, jehož život je zjevně v ohrožení. Není však jisté, ohrožuje-li jeho život skutečné nebezpečí nebo představa skutečného nebezpečí. Čím víc se hlavní hrdina snaží nalézt ve věcech smysl, tím více se noří do existencionální krize, která vyvrcholí ve vzdor ... a dost mizerný konec.

V padesátých letech šlo v armádě o život. V šedesátých a sedmdesátých letech přinejmenším o kriminál. A v osmdesátých letech šlo už jen (s odpuštěním) o "hovno". A o tom jsou tyto povídky. Povídky, které volně kopírují realitu ČSLA 80. let. Jedná se o první knižni vydání povídek, které byly publikovány v humoristickém magazínu Trnky Brnky.