Štěstí. Co je to štěstí? Každý má svoji představu, jen málokomu se ji ovšem podaří naplnit: spokojený partnerský vztah, zdravé a nadané děti, výnosné zaměstnání, doživotní renta, výstavní vila… Jak a za jakou cenu ale dosáhnout štěstí v době českého stalinismu? Čemu všemu byl tehdy člověk vystaven a co všechno musel obětovat? Zvláště když šlo o dceru největšího kulaka na vesnici, studentku gymnázia Zoru Mlynářovou, jež by ráda žila skromně, nepovšimnuta okolím, avšak její "třídní původ" nic takového nepřipouštěl? Uvědomělá učitelka, zatvrzelí spolužáci, domácnost střežená milicionáři - a k tomu bezhlavá láska k muži, jehož fotka se objeví na "tabuli cti". Martin Fahrner nahlíží tíživá padesátá léta minulého století svěží optikou, jíž ovšem nezakrývá tragédii obětí režimu, který neměl slitování. V sugestivně napsané novele působí Zorčino vyprávění autenticky a je plné dějových zvratů. Mladá hrdinka sice prokáže kuráž, odolnost i vytrvalost, ale dosáhne v té zpropadené době až na vytoužené štěstí?

Martin Fahrner je živým důkazem toho, že autor, jenž neustále nepublikuje, je mrtvý. Ale zároveň i důkazem toho, že když napíše knihu, která se čtenářům usadí v povědomí, není to tak docela pravda… To se Fahrnerovi povedlo hned "prvotinou" Steiner aneb Co jsme dělali z roku 2001. Na ni o tři roky později navázal ještě útlou Pošetilostí doktora vinnetouologie, načež se na dlouhých deset let odmlčel. Nyní se vrací prózou, která zachycuje Evropu po pádu železné opony, Evropu otevřenou, Evropu, kde si už každý musí zavírat vrátka sám, bez bratříčka. Tímto světadílem v knize Martina Fahrnera putují kříženci "bezdomovců" a těch, kdo z domova neustále utíkají. Přičemž autor nemá ambici stvořit velkou fresku o Evropě, kde by bylo "všechno", ale chybělo by tomu to hlavní - lidský rozměr. Jako v předchozích knihách jde totiž Fahrnerovi především o lidi - má své postavy rád a fandí jim. To ale neznamená, že by jejich osudy idealizoval. O to víc jim pak musí držet palce, aby našly cestu… kam? Domů, do svého srdce… Nikdo jiný asi dnes v české literatuře neumí být vůči svým hrdinům tak empatický a zároveň natolik přesný v popisech současného života ve světě, v němž člověk může dělat téměř cokoliv, ale málokdy tím něco změní.

Po tisíce let koluji zvěsti o knihách, které ukrývají sžíravá tajemství. Jsou plné ohromujících znalosti, popisují vynálezy, o nichž současná věda nemá ani zdání, přinášejí svědectví o kontaktech s jinými světy. Na jejich stránkách často nechybějí magické formule a kouzla, včetně těch, jak se stát nesmrtelným a nabýt úžasného bohatství. Tyto výjimečně nebezpečné spisy musely být ukryty na těžce dostupných a dobře střežených místech nebo byly důkladně zašifrovány, aby jim neporozuměl někdo nepovolaný. Patří k nim i Voynichův rukopis? Toto unikátní středověké dílo je napsáno neznámým písmem, které se nepodařilo rozluštit ani nejúspěšnějším světovým kryptologům. Selhaly i pokusy s nasazením výkonného počítače. Záhadu umocňují stovky ilustrací neznámých rostlin, doposud neobjevených souhvězdí, podivných předmětů a zařízení. Není jasné, zda jde o dílo fantazie nebo zachycení nám neznámé reality. Arnošt Vašíček přichází s originální hypotézou, která odhaluje nejen, kdo byl autorem této nejzáhadnější knihy světa, ale s pomoci výkladů fascinujících kreseb, kterými je doprovázena, se pokouší se i o rozluštění jejího šokujícího obsahu. Ten, jak se ukazuje, skrývá pravděpodobně nejtajnější a nejpodivnější kapitolu naší historie.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný