Vlídné a humorné postřehy ze života domorodců z podhůří italských Dolomit očima české Marty. Proč jsou italští staříci stále frajeři a jejich osmdesátileté manželky upravené šťabajzny? Proč nosí Ital malou peněženku? Proč se nebojí mluvit o lásce v jakémkoli věku? Proč jim asfaltově silná káva nezpůsobí infarkt? Proč respektují úřady i autority? Proč má horal něžnou duši? A čím je podle Italů známá naše krásná rodná česká hrouda? Proč se ke všem dětem chovají jako k vlastním? A proč si vůbec stále zpívají, i když mají pracovní soboty? O lehkosti i nelehkosti života v podhorském italském maloměstě, viděné nejen ze zpovědní kasy hokynářského krámku, vypráví autorka žijící v těchto končinách již přes dvacet let s vtipem i nadhledem.

O čem většinou klevetí Italky mezi sebou? A proč nepomlouvají své drahé polovičky? Kdy vás omyl omladí více nežli drahé krémy? Proč bývá v italských divadlech více mužů nežli žen? Opravdu mládí končí – viděno italskýma očima – až v sedmdesáti? Proč jsou některé žáby kurážné? Jsou vám bližší přivandrovalci, nebo rodáci? A je dobré se někdy „nemít dobře“? Jak nejlépe oslavit svátek žen? Co pomáhá na občasný maglajz v našich hlavách? Proč nám hudba šedesátek může zachránit život? Co se stane, když jdou ruce jinam nežli hlava? Proč italští muži zbožňují lékořici – a léčí lékořicí i lásku? A jaké je tajemství půvabu fešných italských vdov? To vše zjistíte v úsměvných příhodách z italského podhůří a jako bonus vám dá autorka nahlédnout i pod pokličku svých vyhlášených receptů – včetně několika tipů na zaručené půlnoční vyprošťováky.

Série: Italské postřehy

Série: Italské postřehy

„Ano, i jeden polibek může být polibkem smrti. Což je obzvláště tady, ve vroucí Itálii, katastrofa. Emoce a láska se nedají vměstnat jen do žhavých pohledů a slov, cezených přes roušku jako špagety přes sítko...“Jak prožívá těžkou koronavirovou pandemii v Itálii roku 2020 česká rodina v dolomitském podhůří? A jak prožívají tuto anabázi ti nejpostiženější, starší italské šťabajzny a optimismem oplývající štramáci? Jak se v této nelehké době žije tvrdohlavým, větrem ošlehaným horalům? Proč italští tatínkové nejezdí nakupovat autem, ale raději šlapou pěšky? Co znamená mít „napůl koronu“ – „mezzacoronu“ a proč vám výrazně zlepší náladu? Jaké byly body navrhovaného plážového desatera a proč zněly naprosto bláznivě? Co zaručeně pomáhá proti začínající rodinné ponorce? Proč má holka z hor častokrát větší přehled než kdejaký chytrolín z města?Proč i během nejtemnějších okamžiků Italové nepropadali panice a semkli se v boji s doposud neznámým nepřítelem? Proč neztratili svou pověstnou dobrosrdečnost a lidskost? Kde vzali sílu jít i přes veškeré těžkosti dál? A proč je nikdy neopustil smysl pro humor? I přes velké psychické a fyzické vypětí autorka zapisovala a popisovala každodenně po nejkritičtější dva měsíce den pod dni. Věrně, bez příkras, samozřejmě s jemným humorem a všeobjímající italsko-českou laskavostí. Její postřehy a zážitky jsou psány zejména z prostředí za pultem podhorského krámku, který se stal po dobu několikaměsíčního zákazu vycházení, mimo lékáren a nemocnice, jediným centrem dění.

„Ano, i jeden polibek může být polibkem smrti. Což je obzvláště tady, ve vroucí Itálii, katastrofa. Emoce a láska se nedají vměstnat jen do žhavých pohledů a slov, cezených přes roušku jako špagety přes sítko...“Jak prožívá těžkou koronavirovou pandemii v Itálii roku 2020 česká rodina v dolomitském podhůří? A jak prožívají tuto anabázi ti nejpostiženější, starší italské šťabajzny a optimismem oplývající štramáci? Jak se v této nelehké době žije tvrdohlavým, větrem ošlehaným horalům? Proč italští tatínkové nejezdí nakupovat autem, ale raději šlapou pěšky? Co znamená mít „napůl koronu“ – „mezzacoronu“ a proč vám výrazně zlepší náladu? Jaké byly body navrhovaného plážového desatera a proč zněly naprosto bláznivě? Co zaručeně pomáhá proti začínající rodinné ponorce? Proč má holka z hor častokrát větší přehled než kdejaký chytrolín z města?Proč i během nejtemnějších okamžiků Italové nepropadali panice a semkli se v boji s doposud neznámým nepřítelem? Proč neztratili svou pověstnou dobrosrdečnost a lidskost? Kde vzali sílu jít i přes veškeré těžkosti dál? A proč je nikdy neopustil smysl pro humor? I přes velké psychické a fyzické vypětí autorka zapisovala a popisovala každodenně po nejkritičtější dva měsíce den pod dni. Věrně, bez příkras, samozřejmě s jemným humorem a všeobjímající italsko-českou laskavostí. Její postřehy a zážitky jsou psány zejména z prostředí za pultem podhorského krámku, který se stal po dobu několikaměsíčního zákazu vycházení, mimo lékáren a nemocnice, jediným centrem dění.