Nároky na pedagogickou profesi stále vzrůstají, zvyšuje se počet žáků a studentů se specifickými vzdělávacími potřebami, stoupá pedagogická odbornost řady rodičů a jejich zájem o spolupráci se školou. Na druhé straně se však učitelé setkávají i s výrazným nezájmem některých zákonných zástupců žáků o školní vzdělávání jejich dětí. Stresové faktory, které na osobnost učitele působí ze všech stran, vedou u pedagogů nejen k častému poškození jejich zdraví, nárůstu psychosomatických obtíží, ale zejména ke stále častějšímu výskytu syndromu vyhoření. Právě na uvedený fenomén moderní doby se snaží reagovat tato publikace, která nabízí teoretická východiska pro porozumění vzniku a vývoji daného jevu. Předkládá techniky účinné prevence, jimiž mohou učitelé pečovat o vlastní duševní zdraví a předcházet vzniku syndromu vyhoření (případně redukovat jeho dopady v situaci, kdy k projevům vyhoření již došlo). Důraz je mimo jiné kladen také na hledání pozitivní motivace k výkonu svého povolání (tzv. pozitivního scénáře života), na využití metod koučinku i autokoučinku, tutoringu, kazuistických seminářů či bálintovských skupin. Nechybí ani obvyklé metody osobnostního rozvoje a duševní hygieny.
