Říká se, že teprve ve druhé sbírce se ukáže, zda je autor skutečným básníkem. Jestliže to platí, pak sbírka Pastýři mloků prokazuje, že Markéta Horáková básnířkou opravdu je. Svébytný způsob básnického vidění, který byl v její první knize Empyreum teprve naznačen, její druhá kniha nejen rozvíjí a prohlubuje, ale především posunuje k sevřenějšímu tvaru. Na první pohled obžerství obraznosti, kdy je čtenář atakován neobvyklými spojeními, archaismy a poetismy. Z něj se však postupně vylupuje, i díky rytmu a zvuku veršů, předivo milostných vztahů a příběhů, malba krajin a míst, stejně jako prolínání historie se současností. A čtenář náhle zjišťuje až důvěrnou blízkost těchto obrazů, které probouzejí dávno zasutý údiv nad prožívanou skutečností.