Monografie je zaměřena na institucionální, personální, teoreticko-metodologický i obecně epistemologický vývoj etnologie (národopisu, etnografie a folkloristiky, sociokulturní antropologie) v českých zemích ve 2. polovině 20. století s přihlédnutím k evropskému a světovému vývoji těchto oborů. Jedná se o vůbec první moderní popis a analýzu vývoje etnologie jako svébytného vědeckého oboru s vlastní vnitřní dynamikou, který se v Československu vyvíjel po roce 1945 ve zcela specifických kulturních, sociálních i politických podmínkách totalitární společnosti a ideologie. Vývoj oboru je pojednán jako komplexní proces, kde vedle sebe existovaly oficiální proudy vědy a sféra tzv. badatelských nik vyznačujících se značnou mírou kreativity a vědecké svobody. Dynamika jejich vzájemného střetávání a ovlivňování pak definovala vývoj české etnologie ve 2. polovině 20. století na úrovni akademického sboru (vysoké školy, AV ČR) i v podobě aplikované disciplíny (muzea a skanzeny, lidová umělecká výroba, folklorní festivaly).

Zapojení žen do vědeckého světa navazuje na zpřístupnění vysokoškolského vzdělání ženám, čímž se významně změnila jejich profesní, rodinná i společenská situace. Tato zásadní změna přichází ve středoevropském prostoru na počátku 20. století a je završena po první světové válce. Cílem autorek je představit komplexní obraz vědkyně v české a československé společnosti první poloviny 20. století; ukázat zastoupení a pracovní výsledky žen v různých vědních oborech, možnosti profesionálního růstu a budování vědecké kariéry, které v případě žen vyžadovalo sladění pracovního a osobního života; představit důvody, které do určitých oborů přiváděly více žen než mužů. Kniha hledá odpovědi na otázky, jaký druh vědění ženy reprezentují a produkují, jaká byla jejich místa ve vědeckých institucích a jak probíhala výměna vědeckých informací. Sleduje jak vzdělávací a vědecké instituce, v nichž se objevovaly ženy, tak osobní i profesní životy vědkyň. Zabývá se také konkrétními příklady, které často svědčí o zvláštních osudech a atypických vědeckých kariérách žen, někdy označovaných pojmem „maverickové“, tedy ty, které překračovaly všechny normy, stereotypy a zažitou praxi a dosahovaly (byť třeba jen částečných) úspěchů.

Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti. Je to doba zrodu veřejné sféry a médií, úpadku náboženství a intenzivního rozvoje právní kultury, která měla efektivně chránit práva jednotlivce. Předkládaná kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.

Tým historiček a historiků z různých vzdělávacích a vědeckých institucí Čech, Moravy a Slovenska pod vedením editorek Marie Bahenské a Jany Malínské připravil odbornou publikaci rozšiřující a prohlubující dosavadní poznání problematiky sociálních, kulturních a politických aktivit českého, německého a slovenského ženského hnutí v Rakousko-Uhersku, v Československé republice a ve Spojených státech amerických. Publikace má interdisciplinární charakter. Základními metodologickými východisky jsou tradiční analyticko-syntetické postupy historické a literární vědy, s přihlédnutím k novějším metodám, užívaným pro výzkum dějin žen a problematiku genderové analýzy.

Trojice autorek se zabývá vývojem feministického myšlení v českých zemích a v Československu od poloviny 19. do poloviny 20. století. Práce sleduje jeho projevy v kontextu evropského feministického myšlení a v jednotlivých etapách života ženy. Zvláštní pozornost věnuje problematice ženského vzdělávání, mateřství a veřejné činnosti. Práci doplňují portréty významných aktérek a aktérů příběhu českého feministického myšlení.

Kniha "Ženy na stráž !" s podtitulem České feministické hnutí 19. a 20.století spadá do žánru Dějiny. Autorem je Bahenská Marie. Kniha je brožovaná. Obsahuje 335 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Masarykův ústav a Archiv AV ČR" z roku 2011. Přejeme příjemné čtení.

Publikace představí více i méně známé osobnosti českého ženského hnutí, jejich sociální postavení a životní osudy. Jádrem knihy jsou kapitoly o formování a činnosti průkopnických ženských spolků v Praze a proměnách ženské role v rodině i na veřejnosti v průběhu "dlouhého" 19. století. Celým textem se prolínají životopisné pasáže, ve stručných medailonech poznáme osudy žen z různých sociálních vrstev, které svou činností výrazně ovlivnily průběh českého ženského hnutí. Za všechny připomeňme Marii Riegrovou-Palackou, Věnceslavu Lužickou-Srbovou, Elišku Krásnohorskou nebo Josefu Náprstkovou.