Maria Montessoriová (1870–1952) byla významná italská lékařka, antropoložka a pedagožka. Jako jedna z nejpozoruhodnějších žen první poloviny 20. století byla nominována na Nobelovu cenu míru. Ve svých názorech navázala mimo jiné na Komenského. Při výchově malých dětí kladla důraz na propojení mezi domovem a školou, pěstování představivosti a cvičení praktického života, péči o sebe sama a o prostředí, rozvoj samostatnosti, společenských vztahů a tělesné zdatnosti. Její metody i dnes korespondují s nejnovějšími poznatky psychologie a pedagogiky. Kniha Od dětství k dospívání je jedním z jejích stěžejních děl. Ukazuje, jak je montessoriovská představa „alternativní“ výchovy a vyučování a vůbec reformy školství stále aktuální. Mezi autorčiny nejzásadnější myšlenky patří požadavek, aby v dítěti byla pěstována přirozená potřeba rozvoje, a tím vzdělání. Nikdo by se podle Montessoriové neměl učit z donucení a kvůli prospěchu a kusu papíru, který mu zajistí dobré postavení, ale v zájmu osobního vývoje i rozvoje celé společnosti. Vzhledem k roku prvního vydání tohoto díla (1948) je nezbytné na některé reálie a myšlenky pohlížet z dobového hlediska. Přesto Maria Montessoriová předběhla dobu tím, jak prosazovala, aby se školství a metody vzdělávání přiblížily životu, a jak kladla důraz na výchovu mládeže v úctě k člověku a světu.

Tato kniha odhaluje vzdělávací metodu Marie Montessori. Klade důraz na raný vývoj dítěte a ukazuje dospělým, jak se sami mohou učit tomu, co děti přirozeně dokážou, jak je mohou pozorovat a pomáhat jim. Vzdělávací metoda Marie Montessori pracuje s připraveným prostředím, které děti přirozeně vede. Pomocí vnímavého přístupu a také promyšlených pomůcek se děti v montessori školách učí vlastně samy. Dospělý je jejich průvodcem.Knihu ocení zájemci o knihy a vzdělávací metodu Marie Montessori.Maria Montessori(1870–1952) byla všestranná italská pedagožka, filozofka a vědkyně. Je známa především svými novými pedagogickými metodami. Vystudovala medicínu, filozofii a psychologii, zabývala se antropologií, biologií a pedagogikou. V Portálu vyšly její knihyAbsorbující mysl,Objevování dítěteaLondýnské přednášky.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Londýnské přednášky přednesla Maria Montessori v roce 1946 na výcvikovém kurzu pro učitele. V každé z nich čtenář cítí, že Maria Montessori procestovala svět a měla dostatek příležitostí pozorovat děti a jejich vývoj. Přednášky jsou prodchnuty její moudrostí a netýkají se pouze dětství, ale celého vývoje člověka. Londýnské přednášky Marie Montessori se staly základem pro výcvikové kurzy Mezinárodní asociace Montessori. Doslov Hana Slabá. Maria Montessori(1870–1952) byla všestranná italská pedagožka, filozofka a vědkyně. Je známa především svými novými pedagogickými metodami. Vystudovala medicínu, filozofii a psychologii, zabývala se antropologií, biologií a pedagogikou. Po celý život nepřestávala studovat. V její práci se vzájemně ovlivňovala teorie a praxe. Práce Marie Montessori není založena jen na teorii. Její síla spočívá v praktickém uskutečňování myšlenek. Převážnou část jejich prací tvoří výklady pozorování dětí a zdůvodňování pedagogických experimentů.

Povrchní vykladači někdy tvrdí, že základem montessoriovského přístupu je ponechat dítěti naprostou volnost a nikterak ho neomezovat. Každý, kdy takovýto přístup na dětech vyzkoušel a je schopen objektivně hodnotit výsledky, dojde k závěru, že samotná volnost a neomezování vedou u dítěte k sobectví, k neschopnosti přizpůsobit se a později i k nerespektování pravidel lidského soužití. Svoboda a volnost však opravdu jsou ve výchovné a vzdělávací koncepci Montessori klíčovými pojmy. Jejich uplatňování ovšem musí být cílené a systematické. Rozhodujícím faktorem je rozpoznání činností přirozených, vedoucích k rozvoji osobnosti, od činností deviantních, vedoucích k destrukci nebo tyranizování okolí. Naprostá svoboda platí jen u činností přirozených. K těm je dítě nutno přivést, a to vůbec není jednoduché. Svoboda typu: „Běž si něco dělat, já mám teď práci!“ je asi stejně užitečná jako bezdůvodné šikanování dítěte. Dítě chce totiž většinou pracovat s námi anebo podle nás. Jenom proto, že je pomalé a méně zručné, mu to obvykle nechceme umožnit. Dáme mu svobodu ve sterilním prostředí, kde příležitost k přirozeným činnostem samo nedokáže najít. Maria Montessori (1870–1952) byla všestranná italská pedagožka, filozofka a vědkyně. Je známa především svými novými pedagogickými metodami. Vystudovala medicínu, filozofii a psychologii, zabývala se antropologií, biologií a pedagogikou.

Popis není dostupný

Maria Montessori začala svou pedagogickou dráhu prací s dětmi, které trpěly mentálním postižením. Docílila toho, že tyto děti složily zkoušku ze čtení a psaní určenou pro děti bez postižení. To ji podnítilo k tomu, aby svou metodu uplatnila i ve vzdělávání zdravých dětí. Právě tímto obdobím se zabývá kniha Objevování dítěte, kterou Maria Montessori napsala na samém začátku své pedagogické výzkumné činnosti. Systém montessoriovské pedagogiky je tu představen jako výsledek autorčina hledání a ověřování nejvhodnějšího způsobu vzdělávání malých dětí nejen ve školách a předškolních zařízeních, ale také v rodině. Vychází z poznávání potřeb malého dítěte, učí rozvíjet jeho přirozené schopnosti a smyslové vnímání. Kniha nejenom, že vysvětluje vědecké základy autorčina přístupu, ale seznamuje i s metodami a nástroji, které rozvoj jednotlivých vloh (jež souvisejí např. s pohybem, vnímáním, psaním, čtením, řečí, počítáním, kreslením, hudbou či náboženstvím) podporují a usměrňují. Vzdělávání v tomto systému není chápáno pouze jako příprava na školu, ale příprava pro život.Maria Montessori(1870–1952) byla všestranná italská pedagožka, filozofka a a vědkyně. Je známa především svými novými pedagogickými metodami. Vystudovala medicínu, filozofii a psychologii, zabývala se antropologií, biologií a pedagogikou. Po celý život nepřestávala studovat. V její práci se vzájemně ovlivňovala teorie a praxe. Práce Marie Montessori není založena jen na teorii. Její síla spočívá v praktickém uskutečňování myšlenek. Převážnou část jejich prací tvoří výklady pozorování dětí a zdůvodňování pedagogických experimentů.

Popis není dostupný

Popis není dostupný