Max Wiegand pohladil malou klisnu po hřívě. „To je smutný příběh. Fenja patřila jedněm manželům. Rozvedli se a oba si našli nové partnery. Kůň jim najednou stál v cestě. Byl jako koule na noze. Představ si, majitelka na ni prostě zapomněla...“ Prostě zapomněla... Ta dvě slova zasáhla citlivé místo v Janině nitru. Hořce se zasmála. To se může stát i mně, že máma zapomene. Jana nikdy nepočítala s tím, že by mohla skončit u soudu. Občas ukradla počítačovou hru nebo láhev alkoholu – to je přece zábava. Jenže pak byla odsouzena a musela nastoupit do útulku pro opuštěná zvířata. Pro ni to představuje noční můru. Nikdy nechápala, proč tolik holek z třídy šílí z koní. Do té doby, než dostala na starost týranou klisnu a pochopila, co to znamená mít za někoho odpovědnost. Přestala být lhostejná a po čase zjistila, že podíváli se klisně do očí, cítí podivné pohnutí a souznění… Věrohodně, poutavě a s velkou nadějí vypráví Margot Berger příběh dívky, která by nikdy nevěřila, že si jednou zamiluje koně.
