Frýdlantské vévodství, ona pověstná "šťastná země" (terra felix) císařského generalissima Albrechta z Valdštejna, představuje v českých dějinách zcela ojedinělý a nesmírně zajímavý útvar. Nikoli neprávem je frýdlantské vévodství považováno za stát ve státě. Mimořádná privilegia, která pro něj Valdštejn dokázal od císaře Ferdinanda II. vydobýt, je skutečně činilo do značné míry nezávislé na zbytku Českého království. Valdštejn věnoval budování Frýdlantska, povýšeného v roce 1624 na knížectví a o tři roky později na vévodství, velké množství energie a obrovské finanční prostředky a stalo se pro něj jakýmsi hýčkaným projektem, jemuž zůstal věrný až do svého násilného skonu. Ačkoliv se k dějinám Frýdlantska dochovaly rozsáhlé archivní materiály, dosavadní historiografie (a to včetně regionální) se jim věnovala spíše okrajově. Dá se říci, že Valdštejn coby zeměpán, hospodář a nadmíru schopný organizátor zůstával vždy ve stínu Valdštejna politika, vojevůdce a jednoho z prvních hybatelů evropských dějin v době třicetileté války. Předložená kniha je proto koncipována jako první krok k podrobnému zmapování osudů Valdštejnova vévodství. Čtenáři přibližuje proces jeho budování, rozebírá ekonomické a právní pozadí tohoto procesu a snaží se co nejpřesněji vymezit rozsah "šťastné země", jejíž krátká historie se smrtí jejího otce-zakladatele náhle uzavřela.

Popis není dostupný

Větší zemský soud, konstituovaný v polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II., patřil po dlouhá staletí k nejvýznamnějším orgánům veřejné moci na půdě českého království. Nebyl jen nejprestižnějším a nejuznávanějším orgánem justičním, výlučně příslušným ve sporech o deskové statky, ale jeho kompetence přesahovaly i do oblasti správní a politické. Jeho přísedící, mezi nimiž čestné místo tradičně zaujímali nejvyšší zemští úředníci, tvořili užší královskou radu a výrazným způsobem ovlivňovali osudy celého českého státu. Zemský soud také plnil úlohu normotvornou a tzv. obecnými nálezy (jejichž význam byl ale v raném novověku za zenitem) mohl dotvářet podobu šlechtického práva. Je proto paradoxní, že česká právní historie nevěnovala dodnes tomuto klíčovému orgánu pozornost. Předkládaná kniha se snaží zaplnit do jisté míry tuto mezeru, shrnuje na základě archivního bádání dosavadní znalosti o vzniku, kompetencích a složení zemského soudu a podrobně mapuje jeho personální obsazení v době vlády císaře Rudolfa II.