Výbor z díla Františka Vrhela (1943-2023), původně zamýšlený jako sborník k životnímu jubileu, nyní vychází jako pocta tomuto doyenovi české iberoamerikanistiky a lingvistické etnologie, kulturnímu antropologovi a legendární postavě pražské Filozofické fakulty. Přináší více než dvě desítky odborných statí, které ve své době nezřídka udržovaly kontakt s vývojem oboru, resp. s ním vedly kritickou diskusi, nebo se staly základními příspěvky k dané problematice, včetně několika textů o díle J. L. Borgese, jehož překládal. Svazek doplňuje autorova revidovaná bibliografie.

Publikace zahrnuje 11 statí (z toho 10 překladů) věnovaných problematice etnicity, resp. nacionalizmu ve vztahu k Cikánům/Romům. Výbor je uspořádán jako určité the best of z toho, co na dané téma napsali přední společenskovědní badatelé ve světě za

Kniha Teorie etnicity (čítanka textů) splácí dlouhodobý dluh sociálněvědní i celospolečenské tematizaci etnicity v naší zemi. Ačkoli etnicita patří mezi základní koncepty moderních společenských věd, neměl český čtenář ani více než čtvrtstoletí po otevření hranic stále ještě k dispozici reprezentativní soubor zásadních textů, které pomáhaly formovat diskurs o etnicitě v západním světě. Cílem knihy je tuto situaci změnit a v podobě překladů původních textů čtenářům představit širokou škálu možných teoretických přístupů k etnicitě a spřízněným fenoménům. Pojmy jako etnicita, kultura či multikulturalismus jsou stabilně nedílnou součástí diskusí o situaci současného světa. Porozumění souvislostem vzniku těchto pojmů i způsobům a kontextu jejich různého použití bude přínosem pro každého, kdo se chce v dnešní komplikované situaci globalizovaného světa orientovat. Na ploše přes 700 tiskových stran publikace přináší výbor 24 klíčových textů publikovaných na Západě od poloviny minulého století až po současnost. Zařazené texty byly vybrány tak, aby pokryly základní přístupy (teorie, definice) v rámci tematizace etnicity, resp. ústřední monenty příslušné diskuse. Publikace tak českému čtenáři nabízí seznámení s hlavními liniemi i hranicemi, v nichž se relevantní diskuse o etnicitě většinou odehrávají, a poskytuje solidní základy pro to, abychom s touto debatou srovnali krok. Kde se bere etnicita? Co je etnická skupina? Jak je definována? Je etnicita vrozená nebo získaná? Je možné změnit etnickou příslušnost? Jaký je vztah mezi kulturou, rasou a etnicitou? Co znamená, že etnicita je sociálně konstruovaná? Jaké jsou slabiny primordialismu? Znamená „etnicita“ v pracích různých autorů totéž?

Autoři této kolektivní monografie se snaží na základě terénních výzkumu u krajanů z Bulharska, Srbska, Spojených států amerických, Ukrajiny a Chorvatska upozornit na nové rozměry bádání krajanské problematiky. Cílem monografie není nahlížet na krajany skrze tradiční přístupy integrace nebo asimilace, ale upozornit na transnacionální vztahy krajanů. Cílem knihy není zkoumat krajanské enklávy v rámci tradičního nacionálního diskurzu, ale demaskovat nacionalistickou politiku uplatňovanou vůči krajanům. Uváděná publikace rovněž nepřehlíží ústně předávané vzpomínky krajanů na úkor archivních záznamů, jak se často děje, ale uvádí význam narací pro samotné krajany. Také není cílem knihy nekriticky sledovat politiku identit u krajanů, ale upozorňovat na její úskalí. Určité rozměry bádání byly dosud přehlíženy, anebo se nepovažovaly za podstatné. Svůj vliv měla jak tradice uplatňovaná v České republice, respektive v Československu, tak i izolace českých, respektive československých sociálních věd vůči inovativním zahraničním přístupům. Tato kolektivní monografie tak uvádí kritiku metodologického nacionalismu i politiky identit a upozorňuje na transnacionální vztahy, narativní konstrukci identit, cross-border vazby a na multi-sited etnography. Monografie však neuvádí pouze novou sociálněvědní metodologii, ale obsahuje také bohatý empirický materiál. Je tak vhodná nejen pro odborníky, ale pro všechny typy čtenářů. Celkovým záměrem je rozšířit poznatky o krajanech a přispět tím k celistvějšímu uchopení krajanské problematiky.

Popis není dostupný

Hlavním tématem knihy Vojvodovo: identity, tradice a výzkum je Vojvodovo, česká obec v severozápadním Bulharsku, založená roku 1900 asi dvaceti evangelickými rodinami z české vsi Svatá Helena v (dnes rumunské části) Banátu, které Svatou Helenu opustily z důvodu náboženských rozporů a nedostatku půdy. I přes několik válečných konfliktů, jichž se Bulharsko v prvních dekádách dvacátého století účastnilo, Vojvodovo hospodářsky prosperovalo a počet obyvatel utěšeně vzrůstal. Hospodářská prosperita, založená takřka výhradně na zemědělství, však po určité době narazila na nedostatek půdy, a tak v roce 1928 obec opustila část obyvatel, která přesídlila do Argentiny. K novému přelidnění obce došlo ještě jednou v letech 1934/1935, kdy část Vojvodovčanů odešla do turecké vsi Belinci v severovýchodním Bulharsku. Historie českého osídlení Vojvodova, stejně jako Belinců, pak v zásadě končí v letech 1949–1950, kdy naprostá většina jejich českých obyvatel, v počtu zhruba 700 osob (200 rodin), tyto vsi v rámci poválečných a na základě mezistátních dohod realizovaných migračních procesů opustila a přesídlila do ČSR, kde se usadila v několika obcích v regionu jižní Moravy. Po celou dobu své existence bylo Vojvodovo proslulé náboženskou horlivostí svých obyvatel, stejně jako příkladností jejich hospodářských postupů a správy obecních záležitostí, jichž si cenilo jak místní bulharské obyvatelstvo, tak i bulharská státní správa, která Vojvodovo ústy svého ministra prohlásila za obec vzorovou. Toto renomé si Vojvodovo v bulharském regionálním kontextu, jakož i v souvislostech bulharského akademického diskursu, udrželo až dodnes.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Hlavním tématem knihy Cikánské skupiny a jejich sociální organizace editorů Marka Jakoubka a Lenky Budilové je problematika vzájemných vztahů cikánských skupin a jejich vnitřního uspořádání, která je v ciganologických bádáních považována zcela po právu za problematiku klíčovou. Vedle těchto obecných témat se zahrunté studie dále dotýkají také celé řady přilehlých oblastí jako je příbuzenství, rituální nečistota či vůdcovství v cikánských skupinách. Do knihy byly zařazeny studie zabývající se cikánskými skupinami žijícími v rozmanitých částech svět, od Čech a Slovenska, přes Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Španělsko, až po Norsko a Kanadu, takže výsledný soubor představuje poměrně reprezentativní vzorek, nabízející možnost komparace výše uvedených témat. Cílem tohoto souboru je pak v daném ohledu mimo jiné také snaha uvést české ciganologické bádání do celosvětovhohé kontextu. Autory jednotlivých statí jsou na straně jedné renomovaní autoři jak ze zahraničí (F. Barth, M. a S. Salo, I.-M. Kamiński, W. Guy, D. Lagunas, K. Erdös, P. Szuhay, E. Marušiaková), tak i z České a Slovenské republiky (E. Davidová, K. Kalibová, M. Dubayová); vedle nich se pak nacházejí stuie autorů mladší generace (R.Pivoň, C. Prónai, K. Horváth, L. Plavjaniková, M. Růžička, A. Ferko). Kniha Cikánské skupiny a jejich sociální organizace tak čtenáři umožňuje nejen komparativní pohled na celou škálu různých cikánských skupin, ale také možnost srovnání akademických tradic různých (nejen) evropských zemí v různých dobách.

Kniha "Romové - konec (ne)jednoho mýtu" s podtitulem Tractatus culturo(mo)logicus. Autorem je Jakoubek Marek. Obsahuje 320 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Socioklub" z roku 2005. Přejeme příjemné čtení.