Letectvo představovalo vždy elitní zbraň, a to stíhací ještě v mnohem větším měřítku. První stíhací letouny se objevily na obloze západoevropského bojiště již v létě 1915, kdy začaly vznikat jednomístné stroje vybavené vpřed střílejícím kulometem. Stíhače brzy obklopila aureola opravdových novodobých rytířů, zápolících ve vzdušné aréně muž proti muži, stroj proti stroji. Realita však byla mnohem méně romantická, a hlavně mnohem krvavější. O tom všem vypráví knihaBenzin, krev a kulomety, mapující boje stíhačů za první světové války na všech frontách a až do posledních dnů konfliktu.

Popis není dostupný

Stíhací letectvo hrálo i v Pacifiku důležitou roli. Boje se zde ale dost lišily od těch, které probíhaly na jiných frontách. Japonci jako první pochopili, že v nedozírných prostorách Pacifiku dokáží své jednotky podporovat jen z palub letadlových lodí a zaměřili se na budování námořního letectva. Během prvních měsíců proto vítězili a britské i americké letectvo utrpělo řadu ponižujících porážek. Teprve ve druhé polovině roku 1942 postup zastavila série bitev letadlových lodí. Americké letectvo se naopak rozrůstalo neuvěřitelnou rychlostí. Japonci se sice bránili s odvahou, často přerůstající ve fanatismus, proti takové přesile však nemohli obstát.

Pojem stíhací eso se zrodil už za první světové války a byl jím označován letec, který ve vzdušném boji dokázal sestřelit nejméně pět nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Od množství sestřelů se totiž odvíjelo i udělování vyznamenání, povýšení, respekt spolubojovníků a mnohdy i finanční odměna. Za Druhé světové války se toto označení hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly prakticky všechny státy, účastnící se tohoto konfliktu. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí a tato poměrně malá skupina pilotů dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Velká esa se také často stávala veliteli jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Všichni se samozřejmě snažili sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy sedmi mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali totiž v různých fázích světového konfliktu, na různých letounech a na různých frontách druhé světové války. Někteří se dožili jejího konce, jiní boj se smrtí prohráli a zahynuli za řízením své stíhačky.

Bojová taktika, rozhodující bitvy, esa a velitelé, slavné letouny Během německých vítězných tažení na začátku druhé světové války hrála Luftwaffe klíčovou roli. Rychlé a obratné Messerschmitty Bf 109 srážely z oblohy jedno nepřátelské letadlo za druhým, zatímco střemhlavé Junkersy Ju 87 rozsévaly smrt a hrůzu mezi protivníky na zemi. Přestože nad Británií tento recept na úspěch selhal, brzy následovala další vítězství na východní frontě. Ve druhé polovině války však piloti letounů s trámovými kříži čím dál častěji na své úkoly nestačili – přesila Spojenců byla už příliš veliká. Publikace předkládá kompletní historii Luftwaffe od jejích skromných počátků na španělském nebi přes slavná vítězství během blitzkriegu až k drtivým porážkám z let 1944–1945. Dočtete se o nejpoužívanějších letounech, slavných stíhacích esech, technice střemhlavého bombardování, palubních zbraních či rozhodujících bitvách, zatímco grafiky vám názorně předvedou například počty vyrobených strojů, výstroj pilota nebo prvky bojové taktiky. Výstroj pilota Bez čeho se neobešel stíhač v kabině proudového Me 262? Bitva o Británii Moderní bojové postupy německých letců v boji s RAF Zbrojní výroba Produkce slavných i méně známých stíhaček, bombardérů a bitevníků Střemhlavé bombardování Jak přesně legendární stuky útočily na pozemní cíle

Letecká válka nad západní frontou trvala téměř šest let. Pro stíhače představovala vůbec nejtěžší bojiště, na němž operovaly ty nejmodernější stroje. Létalo se zde většinou ve velkých výškách a početných formacích. Nepřekvapí proto, že Luftwaffe při hodnocení úspěchů nutných pro udělení nejvyšších vyznamenání posuzovala jeden sestřel na západě jako ekvivalent tří vítězství získaných na východě. Seznamte se s poutavou mozaikou legendárních strojů, leteckých es a taktik boje.

Stíhací letectvo představovalo naprostou elitu už tak elitní zbraně, letectva. Stejně tak tomu bylo i v Německu. Stíhači měli ovládnout nebe nad bojištěm a na začátku druhé světové války se jim to i dařilo. Piloti v kabinách Messerschmittů kralovali dlouho obloze nad západní i východní frontou. Mnozí se dočkali těch nejvyšších poct a řádů a na účtech těch nejlepších byly i stovky sestřelů. Avšak válka se vyvíjela jinak, než velení čekalo. Němečtí stíhači postupně o svou dominanci přišli, a nakonec bojovali o holé přežití.

Ačkoli byl Karel Kuttelwascher (1916–1959) za druhé světové války nejúspěšnějším českým stíhačem RAF, jeho životu se dosud věnovala jen jedna knižní monografie, původně vydaná anglicky. Tento velký dluh naší historiografie nyní splácí publikace známého českého odborníka na leteckou historii. Kniha představuje Kuttelwascherovy osudy od dětství přes službu v předválečném československém letectvu po jeho bojovou kariéru ve Francii a zejména ve Velké Británii, kde se jako specialista na noční útoky nad nepřátelskými letišti zařadil mezi největší stíhací esa. Připomenuta je i Kuttelwascherova povalečná emigrace, kterou ukončila jeho předčasná smrt v pouhých 42 letech.

Popis není dostupný

Během 1. světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Do konce války tento sice neoficiální, o to však cennější titul získalo pět pilotů, které můžeme označit za Čechy: Otto Jindra, Jindřich Kostrba, Augustin Novák, Josef Novák a také František (Franz) Slanina. Zkušení autoři Marek a Norbert Brzkovští se rozhodli vzdát těmto mužům hold, který jim české prostředí dluží – byli skvělými letci, ovšem bojovali na „špatné straně“.

Popis není dostupný

Na jaře 1941 stála Velká Británie proti Hitlerově Německu sama. Spojené Státy Americké byly stále ještě neutrální. Britské RAF se tou dobou vzpamatovávalo z krvavé lázně bitvy o Británii a pomalu začalo přecházet do ofenzívy. V květnu se za Kanál poprvé vypravila squadrona Hurricanů, jejichž přídě zdobila kresba boxujícího amerického orla. Řídící páky stíhaček svírali letci, kteří do Evropy připluli ze Spojených Států a dobrovolně vstoupili do RAF. Byla z nich vytvořena 71. squadrona a právě o osudech této jednotky vypráví tato kniha. 71. squadrona RAF se na podzim 1942 stala součástí americké 8. Air Force a byla přeznačena na 334. Fighter Squadron. Postupně se zapojila do začínající bombardovací ofenzívy proti fašistickému Německu. Účastnila se bojů proti Luftwaffe při doprovodech těžkých bombardérů, dosáhla skvělých výsledků a v jejích řadách létalo mnoho slavných stíhacích es. Jednotka bojovala do samého konce Druhé světové války a k jejímu vítěznému konci přispěla více než dvěma sty sestřely. Konec této nejstrašnější války v lidských dějinách, neznamenal pro jednotku konec nasazení. Brzy po začátku studené války byla znovuaktivována a když se na Korejském poloostrově rozhořel další konflikt, byla opět u toho. Její letci se zapojili do soubojů nad slavnou Alejí MiGů. Budeme sledovat osudy příslušníků jednotky až do uzavření příměří v červenci 1953. I Sabry 334. FIS nesly slavný znak jednotky – boxujícího orla.

Popis není dostupný

Dvoubarevný pracovní sešit k 3. dílu učebnice obsahuje na 32 stranách řadu cvičení a úkolů, které upevňují odpovídající matematické dovednosti, osvojování očekávaných výstupů a rozvíjení klíčových kompetencí. Zadání zdaleka nevycházejí pouze z čísel, množství z nich operuje s obrázky. Děti počítají, vybarvují, spojují nebo i samy kreslí předměty, znázorňují je, kreslí geometrické tvary, doplňují číselné řady atp.