V Podivné porážce Marc Bloch nevystupuje jako historik, nýbrž jako kritický pozorovatel francouzského politického a intelektuálního selhání za druhé světové války. Jeho kniha je tvrdou, přitom však trefnou obžalobou nejen kolaborace obyčejných Francouzů, ale i anatomickým rozborem jejich falešných předválečných iluzí. Podivná porážka však rovněž reprezentuje téměř heroický postoj univerzitního profesora, který na vrcholu své vědecké slávy neváhal obětovat vlastní kariéru a v konečném důsledku i život za vlast, kterou miloval. Ačkoli byl přesvědčen, že si „podivnou porážku“ Francouzi přivodili především sami, bez váhání se aktivně zapojil do odboje. Ani ve válečné vřavě však neztratil schopnost analyzovat současnost stejně kriticky a stejně prozíravě jako středověké prameny, čímž sám na sobě demonstroval, jak je myšlení o dějinách vždy bytostně provázáno s historikovou současností.

Marc Bloch patří k zakladatelům moderní francouzské historiografie a zcela po právu může být považován za nejinspirativnějšího otce školy Annales. Jeho Králové divotvůrci stojí jakoby na počátku antropologicky laděných výzkumů, jež se sice zaobírají výsostnými politickýma otázkami středověkých dějin, avšak nahlížejí je zcela novýma očima. Je dokonce možné, že dodnes představuje tato kniha vrchol obdobného historického uvažování. Bloch v této své dlouho přehlížené knize studoval vznik magické a zázračné představy o léčitelských schopnostech panovníků středověké Francie a Anglie. Původně nejasná představa, jež v sobě mohla nést prvky předkřesťanských pohledů na vyvolené vládce, se někdy v období 11. a 12. století vykrystalizovala do podoby divotvůrné moci léčit nemocné krticí (určitou formou ochrnutí), jíž jsou nadány bohem pomazané osoby. V dobách střetů o nástupnictví na francouzský trůn pak schopnost léčit krtici hrála velice důležitou úlohu při propagandistických bojích mezi znepřátelenými kandidáty a svůj symbolicko-politický význam si udržela až do desakralizačních revolucí v Anglii 17. století – ve Francii pak až do popravy krále a královny za Francouzské revoluce.

Blochova Feudální společnost představuje dnes již klasický pokus o postižení totálních dějin středověké společnosti. Na rozdíl od Králů divotvůrců zde autor předkládá syntetický výklad dějin západní Evropy od pozdní antiky po ranou renesanci. Důsledně přitom vychází z jím formulované a prosazované komparativní metody. Jeho komparativní pohled na středověké dějiny se však nesoustředí na vývoj v jednotlivých teritoriích, nýbrž naopak na sledování konkrétních jevů (lenní vztahy, obchod, intelektuální inovace, proměny zemědělství, rytířská kultura, zrození měšťanstva) v různých prostorových a časových souřadnicích, s důrazem na neustálou dynamiku středověkých dějinných procesů.