Příběh jedné komunitní zahrady s praktickými radami, jak zahradničit ve městě Lotka, Bianka a Tomík jsou tři kamarádi z jednoho města. Nejraději si hrají na špiony. Při sledování podezřelé paní s kočárkem plným kyblíků narazí na opuštěný pozemek, který paní Ida živelně obhospodařuje. Děti se s ní spřátelí a ona je na oplátku naučí všechno o svém způsobu zahradničení — bez rytí buduje vyvýšené záhony, vrství přírodní materiály a na získaných záhoncích pěstuje zeleninu. Děti nahlédnou do tajů smíšené výsadby, kompostování či včelaření. Pustý pozemek se postupně stane středobodem čilého sousedského života. Jenže tahle idyla netrvá dlouho. Nejdřív někdo zpustoší záhon pivoněk a pak se náhle objeví vyměřovači… Každý, kdo ve městě úzkostlivě pečuje o „svůj“ kousek zeleně, který mu nahrazuje přírodu, ví, že v příbězích s developerskou zápletkou se na nějaké záhonky příliš nehledí. Právě proto je dobré číst si o městské divočině a přemýšlet o tom, jak moc jsou taková zapomenutá místa užitečná. A že je potřeba o jejich záchranu bojovat.

Kniha s velkou dávkou fantazie personifikuje stesk, který člověka sužuje poté, co někdo odejde, zmizí nebo zemře. Stesk nás pronásleduje, ubírá nám životní prostor a klade překážky. Tentýž stesk nás ale také dokáže chránit před příliš silným doléháním okolního světa a umí nám dělat společnost. Díky stesku po mamince otec s malou dcerkou navazují zvláštní rozhovor se smutkem. Nejprve v něm vidí spíš nezvaného hosta, s nímž se postupně seznamují, až nakonec pochopí, že je to host, který se k nim bude vracet a na kterého se můžou vlastně i těšit. Ilustrace jsou kouzelné a útěšné, mnohovrstevnaté i čitelné, plné drobných tajemství - a přitom jakoby důvěrně známé. Kniha získala v roce 2019 cenu od Společnosti pro švédskou literaturu.