Soubor povídek Modré okenice autorky Magdalény Stárkové je neobyčejně různorodou mozaikou lidských osudů. Mladá žena toužící po svobodném a pestrém životě, doktor, který neztrácí naději na lásku či pohled na nečekaně silné pouto chlapce a fenky – to je jen zlomek zajímavých charakterů, které vystupují z každé povídky, aby čtenáře vtáhly do děje a zanechaly v každém směs silných pocitů. - S Ester se potkali na střední škole. Chodil do stejné třídy, ale ona si ho příliš nevšímala. Sedávala po barech s místními muzikanty, pila víc, než se na mladou dámu sluší, a chtěla se stát přinejmenším básnířkou, když pochopila, že z cirkusu nic nebude. Byl to právě Ťuti, kdo potom domlouval jejím kruhům pod očima a naučil ji vést takzvaný spořádaný život. - Její máma Ťutiho nekriticky zbožňovala. Hleděla na něj jako na nedokrmeného andělíčka sedícího prokřehle na kostelní věži a vždycky mu s mateřskou péčí přidala naběračku polévky s vyčítavým: „Ta moje holka tě snad jednou nechá zdechnout hlady.“ - Všichni si oddychli, že Ester, podobna člunu bez plachet, po všech svých eskapádách s muži, alkoholem a hloupými záchvěvy mysli konečně dorazila do tichého přístavu a sklonila hlavu před diktátem světa. Přesně jak jí opakovala máma – je čas konečně dospět a chovat se jako zodpovědný člen společnosti.
