Kniha je věnována civilizaci starých Slovanů, kteří se na sklonku starověku dostali na historickou scénu, aby záhy ovládli značnou část Evropy. Autorka sleduje jejich etnogenezi a územní expanzi přes vytvoření států až na práh 13. století. Stranou nezůstává ani obchod, řemesla, kulturu a denní život starých Slovanů, jejichž potomci dodnes obývají značnou část střední, jihovýchodní i východní Evropy.

Na konci 8. a na počátku 9. století zaujímala říše Karla Velikého velkou část západní Evropy a některé části Evropy střední. Rozkládala se od Itálie přes Francii až téměř k Dánsku, král a později císař Karel zničil avarskou říši s centrem v Maďarsku, podmanil si, nechal pokřtít a zčásti přesídlil pohanské Sasy a dobyl i části španělské země. Na počátku 9. století, v době, z níž známe jenom jména legendárních českých knížat, vtrhla jeho vojska do české kotliny a roku 806 se Čechy zavázaly platit určitý poplatek, i když patrně ne natrvalo. Morava se do centra jeho zájmů zatím nedostala. Do té doby patří příběh o lásce, přátelství a odvaze mladé české dívky, která byla pohankou, a syna bavorského hraběte. Setkali se ve válce a nikdy se nesmířili ani s odporem císařského dvora, ani s nenávistí křesťanů a pohanských kněží. Historické osobnosti a popis života v té době známe dobře z písemných i archeologických pramenů. Příběh mladé dvojice, čest a obětavost jejich přátel a nenávist některých nejbližších pomáhají dokreslit těžkou a krutou atmosféru tohoto období.