Kniha připomínající sté výročí vzniku Filozofické fakulty MU je zároveň příspěvkem k celouniverzitnímu jubileu. Jejím cílem je rekapitulovat dějiny fakulty prostřednictvím biografické metody, tedy s pomocí krátkých životopisů představujících profilové, významné nebo zajímavé osobnosti spojené svým osudem a dílem s fakultou. V dosavadním bádání nad dějinami školy zajisté nechyběl ani biografický pohled, takto komplexní soubor biogramů ale dosud shromážděn nebyl. Publikace však přináší více: autoři využívají rozsáhlý soubor životopisných dat k interpretaci dějin fakulty z pohledu střídání akademických generací, zamýšlejí se nad formativním generačním prožitkem a nad jevy, které v uplynulých sto letech ovlivňovaly život akademiků a studentů. Jde pochopitelně o jevy pozitivní i negativní; publikace proto není pouze přehledem zasloužilých osobností, respektovaných vědců a charismatických pedagogů, ale otevřeně pojednává i o životních osudech akademiků kontroverzních. Soubor biogramů tak podává věrohodné svědectví o stoleté práci fakulty, v níž se trvale prolínají studium, věda a politika.

Mýty a tradice středoevropské univerzitní kultury. Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavním analytickým nástrojem je pojem „mýtus“. Autoři chápou mýtus jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, rituály, hierarchické znaky a tradice nejrůznějšího druhu. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situací v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Významným aspektem je proto charakteristika středoevropských univerzit, které prošly ve 20. století diskontinuitním vývojem. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne-metropolitních vysokých škol vzniklých v 19. a 20. století. Autoři pojali svou knihu historicky, ale nebrání se významným aktualizacím. Zajímá je zejména rozpor mezi humboldtovským ideálem a „akademickým kapitalismem“, hledání univerzitní jednoty v rámci diverzifikačních tlaků, tendence k oslabování univerzitních svobod a různé podoby univerzitní samosprávy. Autoři se pokouší svou publikací vyvolat debatu nejen v historických kruzích, ale také u zájemců napříč univerzitní komunitou.

Autorský tým šesti historiků popularizační formou za doprovodu unikátních fotografií a obrazových materiálů vypráví "příběh univerzity". Přibližuje jej v souvislosti s proměnami domácího vysokého školství a vědeckého a technického vývoje a s osudy několika generací v politických turbulencích 20. století. V knize se např. dozvíte: • Proč otázka založení brněnské univerzity vyvolala před rokem 1918 demonstrace i krveprolití. • Co spojovalo mladou univerzitu se skladatelem Leošem Janáčkem. • Proč se řada členů profesorského sboru zapojila do odboje a co se za protektorátu odehrávalo na uzavřených fakultách. • Jak se měnily univerzitní a studentské festivity od promoci a Majálesů po nucené oslavy Prvního máje. • Jak vypadal každodenní život studentů za první republiky i normalizace. • Za jakých podmínek na univerzitu pronikaly první počítače. • Jak se zrodila univerzitni polární základna na pobřeží ostrova Jamese Rosse v Antarktidě. • Že univerzita otvírá své brány i školákům a seniorům. • Kterých výzkumných úspěchů univerzity posledních let si nejvíce všímala média. Autoři představují druhou českou univerzitu v kontextu města Brna i v rámci "velkých" dějin. Vysoké školy stály vždy v popředí politického zájmu a ve zvratech 20. století se příslušníci Masarykovy univerzity často exponovali. Příběh jedné instituce může sloužit jako zrcadlo celé společnosti.

Publikace představuje osudy některých významných akademiků univerzity. Text doplňuje výstavu MUNI100 o životy osobností, které se vepsaly do dějin univerzity nejen svým přispěním k jejímu budování, ale například vztahem ke studentům nebo vědeckým dílem světového významu. Vedle „otců zakladatelů“ byly zařazeni velikáni vědních oborů, oblíbení učitelé, osobnosti s pohnutými osudy i akademici kontroverzní. Rozmanitými osudy je tak mapováno neméně rozmanité dvacáté století od válečných let, přes období komunismu až do současnosti. Osobnosti byly vybrány do souboru tak, aby mapovaly tři základní role univerzity: výuku, vědu a extenzi, tedy jakési vyzařování směrem k veřejnosti. Pečlivým výběrem osobností je shrnuto sto let existence Masarykovy univerzity.

Kniha - stejně jako ilustrace na její obálce - ukazuje, že věkovitá instituce papežství byla i v nedávné minulosti pro jedny ochranou a útočištěm před bouřemi moderního světa, pro druhé pak výrazem zastaralé instituce bránící pokroku. Toto napětí vyjadřuje ve svérázné umělecké zkratce i reprodukovaná iluminace pražských benediktinek ke svátku sv. Petra a Pavla z r. 1904: "koráb církve" řídí Petrův nástupce Pius X., který je však atakován symbolickou flotilou nepřátelských člunů: pyšným racionalismem, francouzskou revolucí, tehdejší světskou mocí, Martinem Lutherem, svobodnými zednáři a dokonce i čertíkem začteným do liberálního vídeňského deníku Neue Freie Presse… Obě krajní pozice se však v 19. a první polovině 20. století značně vyvíjely, vzájemně ovlivňovaly, a i v českých zemích plnily funkci specifických kulturních kódů, do značné míry působících i v dnešní době. Tzv. ultramontanismus byl totiž důležitým fenoménem v procesu vytváření moderních evropských společností. Byl projevem nezanedbatelného vlivu římského papeže i "za horami" (ultra montes, tedy za Alpami). Kniha soustavně analyzuje obraz papeže ve zdejším českém i německém jazykovém prostředí, a to jak v katolické církvi, tak v nekatolickém a občanském prostředí vůbec. Nezapomíná ani na související náboženské, kulturní a politické transfery se sousedy ve střední Evropě.

Publikace přináší ohlédnutí za sto lety existence Masarykovy univerzity v Brně a je doplněním výstavy MUNI100. Výstava mapuje tři základní otázky vývoje univerzity. Jako první rekapituluje dějiny univerzity ve světle vývoje světové universitas, dále sleduje hlavní trendy vývoje českého, resp. československého vysokého školství a jednotlivá specifika dále aplikuje na brněnskou univerzitu. Výstava zároveň odráží proměnu české akademické tradice, která byla zpočátku spojena s německo-rakouskými vlivy, v průběhu dvacátého století podléhala zejména vlivům sovětským, v poslední době již spíše americkým. Stručně řečeno je shrnuto vše, co za sto let Masarykova univerzita prožila.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům.

Život dělnického vůdce a předáka sociální demokracie Josefa Hybeše byl v minulosti častokrát námětem historických i uměleckých zpracování. Není divu, už na sklonku života byl Hybeš osobností legendární a mytickou s až uhrančivým vlivem na mnoho svých současníků. Byl nazýván Rudým světcem, Českým Tolstojem, Patriarchou strany, Maršálem chudých nebo prostě "naším Pepíkem". Jeho košatá osobnost byla v bouřlivé době konfrontována s mnoha nesmírně složitými otázkami a přezdívky naznačují, jak pestré a rozporné byly úlohy, které mu publikum připisovalo. Kniha analyzuje životní příběh Josefa Hybeše a z něj vycházející mýtus z pohledu čtyř nejdůležitějších rolí: prostého proletáře, internacionalisty, revolucionáře a lidumila.

Popis není dostupný

Autorský kolektiv sleduje proměny kněžské identity v moderní éře, orámované z jedné strany snahou o obnovu autority římskokatolické církve a z druhé strany obdobím meziválečné Československé republiky. Publikaci tvoří biogra? e třinácti různě postavených kněží, kteří náleželi do několika generací. Jsou zde zastoupeni kněží ve světské pastoraci (Jan Pauly), biskupové (Jan Valerián Jirsík), řeholníci (Andreas Hamerle), teologové (Eduard Winter), politici (Bohumil Stašek) i básníci (Jakub Deml). Autory zajímá jak identita osobní (otázka sebepojetí kněze a jeho re? exe okolím), tak identita sociální (sounáležitost s farností, klérem či národem). Právě moderní doba v důsledku zrychlujících se změn společnosti generovala větší možnosti individuální volby.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Kniha si klade dva stejně významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání v kontextu českých moderních dějin.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Kniha shromažďuje techniky zastupující původní americké kultury z celé Ameriky, které učí vnitřní dynamice opravdových vztahů a aplikují ji na cestu léčení. V knize nám autoři nabízejí tradiční cvičení, poučné příběhy a rituály, které zkoumají vzájemný vztah jako nástroj individuálního i skupinového léčení.

Popis není dostupný