III. svazek Spisů Ludvíka Kundery obsahuje čtyři sbírky z temných let sedmdesátých. Ve sbírce s dvojznačným názvem Pády zkoumá autor na základě podrobného studia gramatik, zvláště starých, možnosti českého substantiva. Doba „totalizace a normalizace“ proniká nejedním veršem, nejednou vrstvou této poezie. Sbírka Napříč Fantomázií je v tomto směru ještě čitelnější, pokouší se ve čtrnácti cyklických skladbách o malá podobenství s výpady do historie, za pomezí výtvarného umění, ale i s humorem a s ironií bezmála dadaistickou. Ve Svévolných interpretacích, soustředěných na rok 1975, jsou výtvarná, hlavně grafická, díla „odrazištěm“ k dobovým sondám do nejrozličnějších prostorů i v nejrozličnější básnické formě. Sbírka Ztráty a nálezy je ve znamení rozrůzněné experimentace. Celý oddíl výtvarných „nálezů“ tvoří ukázky takzvaných autentických obrazů či básní, dále koláží a dekoláží, schwittersovských i–básní, redukovaných textů atd.
