Hana píše a překládá texty. Ve svém volnu pracuje na vlastním rukopise, protože jako každý třetí člověk na zeměkouli i ona se chce stát spisovatelkou. A jako mnoho dalších žen na světě prahne po muži snů a po všem, o co ji první manžel, hafefobik s chorobným strachem z doteků, připravil. Ovládaná a poblázněná svou vulvou narazí na svého oblíbeného spisovatele, pro změnu ovládaného a poblázněného rozdrceným egem. Když požádá Hanu o zhodnocení svého nového rukopisu, na oplátku začne číst nejen její text, ale i ji samotnou. Seznámí ji se světem, v němž se pohybuje, a otevře jí dveře k jejímu snu.

Helena se na druhé dítě těšila a milovala ho, ještě než se narodilo. Po porodu však nastal zlom. Dětský křik jí drásal nervy, každý den jí bylo hůř. Po odchodu partnera do práce celé hodiny proplakala a současně se snažila utišit pláč dětí. Stala se matkou dvou dcer, z nichž ani jedné nedokázala nic dát. Její lásku k miminku nahradily hluboká deprese a pocit neschopnosti. Nenávist. Pocit zbytečnosti. Kdyby se zabila, uleví se jí… V hodině nejvyšší se rozhodne vyhledat péči odborníka a doufá, že jí pomůže pochopit, co se s ní děje. Dokáže ještě někdy milovat své dcery tak, jak si zaslouží? Kniha je založena na skutečném příběhu. Popisuje nejtemnější zákoutí jedné z psychických poruch, která, ačkoliv na první pohled není vidět, uvnitř ničí mladou maminku zaživa. Má Helena šanci svůj boj vyhrát, nebo je navždycky odsouzená k životu, jaký by nechtěl žít nikdo z nás?