Encyklopedie představuje unikátní výsledek kolektivní práce 60 autorů a autorek. Předkládá komplexní obraz Masarykova života a díla v mezioborových souvislostech, přehledně a věcně shrnuje jeho myšlení, akademické i politické působení, a to formou více než 250 abecedně řazených hesel. Vedle hesel zaměřených na historické a životní události, politické strany a hnutí, instituce, filozofické pojmy a podobně zde čtenáři naleznou jednotně strukturovaná hesla věnovaná všem samostatně vydaným dílům, dále také makropedické stati vyrovnávající se s Masarykovým přínosem v jednotlivých vědních disciplínách (filozofii, sociologii, psychologii, estetice, literární vědě, jazykovědě), s jeho vztahem k náboženství i ke konkrétním oblastem kultury a umělecké tvorby (literatuře, hudbě, výtvarnému umění, filmu), jakož i k vybraným lokalitám, národům a státům a jejich kulturním specifikám. Každé heslo doplňuje výběrový soupis pramenů a literatury. Kniha obsahuje přes 400 obrazových dokumentů, které rozšiřují a dokreslují výklad a jsou mnohdy publikovány poprvé.

Čtení o T. G. Masarykovi zahrnuje devětatřicet textů z období 1910-1938, kdy byly identifikovány důležité masarykovské otázky a výzvy. Podtitul Literatura - člověk - svět upozorňuje na komplexnost Masarykova estetického myšlení, na jeho mezioborovou souvztažnost. Široká znalost umění a literatury souvisela s Masarykovou představou vzdělanosti a vycházel z ní zpravidla i ve svých pracích filozofických, sociologických, historických a politických. Literaturu chápal jako fenomén sociální, projev života v širokém slova smyslu. Literární díla podle Masaryka zprostředkovávají jedinečné poznávání problémů moderního člověka a jeho světa, osobní estetická zkušenost je provázána se (sebe)výchovou, s aspekty a funkcemi společenskými, praktickým, resp. politickým zacílením či dopadem. Chronologicky řazený výběr z obsáhlého materiálu zahrnuje texty různých žánrů a rozmanité povahy, usiluje o reprezentativnost zejména z hlediska tematického a zároveň volbou autorů významných, resp. zastupujících nejzávažnější pohledy a postoje. Propojuje zásadní tematické okruhy (jež charakterizuje úvodní slovo editorů): reflexe Masarykovy estetiky a jejich proměn, jeho osobité kritické a polemické praxe ve vztahu k české a světové literatuře a zejména k některým otázkám literárně-filozofickým a historickým a autorským osobnostem (romantismus, titanismus, realismus, česká otázka a národní obrození, modernost, vztah uměni a náboženství, ideál humanitní; Dostojevskij, Goethe aj.). Přes různost zacílení vybraných textů antologie připomíná tradici kritického a oživujícího vztahu k Masarykovu dílu, která je paralelní k mytizujícím obrazům zakladatele demokratické československé republiky. Podnětnost Masarykova myšlení byla rozvíjena, řečeno s Šaldou, leckdy i proti němu. Přítomný výbor mj. upozorňuje na oživující vnitřní dynamiku Masarykova netypického přístupu k literatuře, který klade otázky, pobízí diskusi, provokuje k přemyšlení a domýšlení.

Internacionálnost byla jedním ze znaků evropské moderny, pro české autory představovaly překlady jejich děl do němčiny a referování v časopisech v Německu jednu z možností pronikání do nadnárodních literárních kontextů. Monografie zkoumá, jak tento proces na přelomu 19. a 20. století proměňoval česko-německé literární relace na internacionální a lokální úrovni, jak vyrůstal z česko-německo-židovských vztahů a zároveň je vždy nově ustavoval, ať již v Praze, českých zemích, mezi Prahou a Vídní či mezi Moravou, Prahou a Vídní. Zájem o malou neznámou slovanskou literaturu nebyl v německých časopisech běžný, pět výkladových kapitol se zaměřuje na ty, které otiskovaly překlady z české literatury nebo články o ní : Auf der Höhe, Die Gesellschaft, Aus fremden Zungen, Das Monatsschrift für neue Litteratur und Kunst a Das literarische Echo. Monografie přináší rovněž překlady dvaceti článků o české literatuře z těchto časopisů a anotovanou bibliografii.