Soubor Punťa - zapomenutý hrdina českého komiksu (1934-1942) sestává ze dvou samostatných knih. První z nich, pojmenovaná Příběhy, přináší bohatý, takřka 200 epizod čítající výbor z centrálního obrázkového seriálu. Druhý svazek - Studie - pak nabízí kulturně- a literárněhistorické, teoretické a interpretační ohledání celého "světa kolem Punti". Seriál, časopis i nejrůznější další punťovské produkty jsou tu nahlíženy z nejrůznějších úhlů a za využití rozličných interpretačních a metodologických přístupů tak, aby se postupně poskládal co možná nejkomplexnější obraz předmětného seriálu a jeho místa v domácí dětské kultuře. Punťa totiž rozhodně nebylo "jen tak nějaké obrázkové čtení pro děti": promyšleností, ambicemi, neskrývanou komerčností i například způsobem aktivní práce s publikem představoval časopis v československém prostoru malou revoluci a svého druhu domácí variaci na produkci studia Walta Disneye s jeho myšáky a kačery, kteří ve stejné době nabírali na své globální popularitě. Poznat Punťu znamená pochopit jednu pozapomenutou kapitolku českých kulturních dějin - seznámení s tímto kresleným psíkem poskytuje příležitost k rozšíření našeho povědomí o historii českého komiksu, proměnách dětských časopisů, ale i obecněji domácí kultuře dětí jako takové. A kromě toho je to samozřejmě i příležitost skvěle se pobavit: zasmát se nad vztahovými peripetiemi Punti a jeho družky Kiki, držet hrdinům palce při snaze o účinkování na sokolském sletu a pozorovat, jak tahle česká komiksová celebrita tropí alotria s Laurelem a Hardym, popřípadě provádí po Praze malou Shirley Temple. Soubor tak potěší jak zájemce o dějiny domácí kultury, tak malé i velké milovníky zábavných i mírně obskurních příběhů obrazem i veršem. Klapbox s knihami doplňují drobné faksimile příležitostných či reklamních tisků a další související materiály.Kniha nominovaná na cenu Magnesia Litera 2019 - Litera za nakladatelský čin

Kniha představuje Gellnerovo dílo v neobvyklých či neznámých perspektivách a souvislostech. Snahou je přitom udržet na zřeteli Gellnera jako tvůrce činného ve dvou oblastech zároveň - literární a výtvarné, a tyto složky jeho díla pak prezentovat pokud možno v jejich různosti, ale také v silném vzájemném propojení. Konkrétní Gellnerovy texty i kresby jsou ve výkladu osvětlovány s ohledem na dobové kontexty, do nichž tyto práce vstupovaly. František Gellner patří v české literatuře bezesporu k autorům známým. Ačkoliv za svého nedlouhého života vydal jen dvě básnické sbírky (a třetí připravil k publikaci, vyšla ovšem až posmrtně), provokující gesto jeho lyriky nepřestává čtenáře fascinovat a alespoň několik veršů uvízlo v paměti z dob školních snad každému - patrně spolu s informacemi o bohémských studentských letech, pobytech v Paříži či záhadném zmizení v bojích haličské fronty na samém počátku první světové války. Autorská osobnost Františka Gellnera (1881-1914) ale nabízí v mnoha ohledech pestřejší spektrum. Kniha František Gellner. Text - obraz - kontext představuje Gellnerovo dílo v neobvyklých či neznámých perspektivách a souvislostech. Snahou je přitom udržet na zřeteli Gellnera jako tvůrce činného ve dvou oblastech zároveň - literární a výtvarné, a tyto složky jeho díla pak prezentovat pokud možno v jejich různosti, ale také v silném vzájemném propojení. Konkrétní Gellnerovy texty i kresby, včetně těch publicistických, vytvářených jako efemérky pro denní tisk, jsou potom ve výkladu průběžně osvětlovány s ohledem na dobové kontexty, do nichž tyto práce vstupovaly, a to zejména ty, které se v průběhu času částečně či zcela ztratily z horizontů recepce. Postupně jsou tak ohledávány souvislosti ideologické, společenské a kulturní, z nichž některé jistě lze očekávat (i ty se ale výklad dále pokouší prohloubit či posunout), jiné jsou však akcentovány nově. Kniha v mnohém navazuje na nedávno vydaný soubor Dílo Františka Gellnera (edd. Jiří Flaišman - Lucie Koříková - Michal Kosák - Jakub Říha, 2012). Ve výkladu jsou využity prameny donedávna neznámé a zatím nezkoumané, vedle nich se však práce pochopitelně opírá o materiály, jež jsou dlouho známy, nezřídka se je ovšem snaží nahlédnout poněkud jinak, než bylo dosud v gellnerovské literatuře obvyklé. Cílem není radikálně reinterpretovat to, co z Gellnerova díla zůstává zdaleka čtenářsky nejživější, totiž jeho lyriku, jako spíše skrze průhledy od prací ležících většinou mimo toto vymezení nabídnout nové, vrstevnatější, komplexnější a vnitřně propojenější čtení celku autorského díla, respektive doby, pro niž a v níž bylo tvořeno. "Živému je možno škodit, ale mrtvému nelze prokázati žádnou službu. […] v pekle, tahají-li ho čerti žhavými kleštěmi za ucho, nerozveselí ho zpráva, že se Akademie rozhodla vydat jeho souborné spisy. Jestliže však metempsychóza odhalila tajemství záhrobí a stěhují-li se duše lidské po smrti v těla zvířat, těžko lze předpokládati, že bengálský tygr, prohánějící se po džunglích, má jakýkoliv zájem o české písemnictví." (GELLNER, František: O živých a mrtvých. Lidové noviny 20, 1912, č. 288, 19. 10., s. 1-2, cit. s. 1.)