Miniaturní studie Příliš lidská teologie? přichází s nemalým cílem: představit myšlenkové dílo belgického teologa 20. století Edwarda Schillebeeckxe jako antropologický koncept, jako slovo o člověku a k člověku. Autorka představuje Schillebeeckxovu mistrnou analýzu vzájemného vztahu mezi zkušeností, interpretací a kritikou, jež popisuje způsob, jakým člověk čte svět a jak jej zakouší. Klíčovým pojmem je zde zkušenost. Ta u Schillebeecxke otevírá cestu k náboženským významům, neboť je ukotvuje v tom, co prožíváme, čemu rozumíme, z čeho nemůžeme vystoupit a co pro nás zůstává provždy lidské. Pro autorku je zkušenost heuristickým prostředkem k identifikování roviny všeobecně lidské, náboženské a mystické. Strukturovaný přístup ukazuje skutečnost jako vždy komplexnější než jakékoli představy o ní, náboženskost jako hlubinnou dimenzi lidství, teologickou řeč jako hraniční a odkazující. Bůh tu není žádným objektem. Náboženská zkušenost znamená zakoušet svět způsobem, který jej nepřipravuje o jeho charakter tajemství.

Monografie Stvoření, nebo příroda? je badatelskou sondou do intelektuálních dějin evropské kultury v oblasti výkladu přírody. Zaměřuje se na období raného novověku mezi patnáctým a sedmnáctým stoletím a o tématu přírody pojednává v průsečíku tehdejších obrazů světa i člověka, pojmů a metod tak, jak je chápaly a jak s nimi pracovaly teologie propojená s filosofií a nová - přírodní - věda. Základní epistemologická otázka knihy zní: Jak byla, případně mohla být "čtena" příroda v Evropě té doby, kdy se na jedné straně rodí nová věda a na druhé straně pokračuje recepce zavedených teologicko-filosofických tradic? Kniha je příspěvkem k pochopení dějin teologického diskurzu, především hermeneutiky stvoření, a jako malé kompendium může sloužit i pro zájemce o dějiny přírodních věd. Nad rámec roviny historické přináší vlastní systematickou interpretaci. Historické dilema mezi tím, jak tematizuje přírodu teologie a jak přírodověda, chápe totiž autorka jako problém uchopitelný nejen historicky a nejen metodologicky, nýbrž principiálně. Vyslovuje ho jako dilema, zda, jak a proč udržet, či naopak redukovat celistvé pojetí přírody - tehdy stejně jako dnes. Autorčino kritické rozlišování umožňuje čtenáři získat nový vhled do problematiky samo o sobě staré, leč překvapivě i velmi současné.

Popis není dostupný

Výročí padesáti let od druhého vatikánského koncilu představuje výzvu k reflexi obsahu a významu koncilu včetně toho, jak dalece se jeho učení projevuje v životě církve, především pak v realizaci její deklarované otevřenosti ke světu a v její starosti o potřeby člověka. Tato reflexe může být obohacena o cenné zkušenosti a životní „moudrost“ uplynulého, poměrně již dlouhého období, charakterizovaného řadou společenských proměn. Právě ty staví koncilní výzvy do nového světla, v němž musejí být hlouběji analyzovány a promýšleny. Předkládaná kolektivní monografie věnovaná pastorální konstituci druhého vatikánského koncilu Gaudium et spes (z roku 1965) chce být v tomto směru návodnou a inspirující. Věnuje proto pozornost obsahu konstituce, jejímu významu a recepci, a to s ohledem na společenské proměny, ke kterým během padesáti let od vydání dokumentu došlo především v evropské, ale také v mnoha ohledech specifické české společnosti. Autoři: Jiří Hanuš,Jan Hojda,Peter Hünermann,Michal Kaplánek,Miroslav Kněz, Lucie Kolářová, Roman Míčka, Aleš Opatrný, Michal Opatrný, Jakub Sirovátka, Karel Skalický, Jindřich Šrajer, Petr Štica, Marek O. Vácha, Maria Widl