Kniha vznikla na základě stejnojmenného přednáškového cyklu Literárněvědného fóra Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Svazek přináší šest tematických studií věnovaných literární tvorbě žen v emigraci. Badatelky z různých oborů i zemí se ve svých příspěvcích zabývají problematikou změny jazyka u jednotlivých autorek, výběrem témat i literárních prostředků k jejich zpracování, stejně jako vztahem mezi emigrací a genderem nebo emigrací a traumatem. Pozornosti se přitom dostává také tomu, jak jsou autorky v emigraci svým novým kulturním prostředím přijímány a rámovány.

Monografie Lucie Antošíkové představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století, básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska. Jeho dílo je vykládáno na základě teorií kolektivní paměti, přičemž výchozí bod představuje Brouskova poezie. Proměny poetiky hypersenzitivního a přitom intelektuálně založeného básníka nabízejí klíč k dílu jako celku: K zásadnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova; a znovu ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil o návrat do Československa.