Sborník textů, který držíte v ruce, zachycuje pomyslný šepot, jenž už několik staletí šveholí mezi východními tradicemi buddhismu a naslouchajícími českými adresáty. Avšak nejen to: vedle reflexe buddhismu v českých zemích od prvotního středověkého zájmu přes autory kolem poněkud bizarního časopisu Ruch filosofický až po rok 1989 se věnuje i neortodoxní buddhistické tradici bönu, šíření Dógenova zenového učení v Japonsku či blízkosti myšlenkové tradice buddhismu a uvažování Martina Heideggera. Cílem knihy tedy není podat systematický výklad určitých aspektů buddhistické tradice, ale představit toto učení ve spektru pestré, leč usměrněné polyfonie hlasů, kterými se buddhistická tradice šířila jak poblíž rodišť asijských "rodinných" příslušníků, tak během nekončící české, respektive evropské návštěvy. A stejně jako v případě hry na tichou poštu klade i tato kniha důraz na předěly, díky kterým o to lépe vyniknou skryté proudy v kontinuu.

Český archeolog a historik umění Lumír Jisl uskutečnil na přelomu let 1957 a 1958 pracovní cestu do Mongolska a Číny. Během svého půlročního cestování si vedl podrobný soukromý deník, ve kterém velmi otevřeně a kriticky zachytil atmosféru čínské každodennosti. Především ale plasticky vylíčil rozmanité buddhistické a jiné chrámy, skalní a jeskynní sakrální komplexy a význačné památky čínské historie. Své záznamy doprovodil barevnými a černobílými fotografiemi. Rukopis deníku se spolu s negativy uchoval v rodinném archivu a teprve nyní jej lze publikovat. Knižní vydání obsahuje vedle kritické edice vlastního cestovního deníku také bohatý obrazový doprovod, několik vzpomínek Jislových současníků, jakož i odborné studie sinologů a religionistů (Luboš Bělka, Pavel Šindelář, Martin Slobodník, Alena Zádrapová). Samozřejmostí je podrobný rejstřík, kartografické přílohy a rozsáhlý poznámkový aparát.

Kniha přináší originální zpracování unikátního materiálu, který vznikl v polovině sedmdesátých let 20. století a v angličtině nebyl dosud monograficky publikován. Původní vizuální analýza pracuje jak s historickými fotografiemi z Burjatska a Tibetu, tak i vlastními autorovými terénními pozorováními a záznamy rozhovorů s aktéry. Vznik nové formy buddhismu v rámci tradiční burjatské sanghy lze datovat do poloviny 20. století. Po druhé světové válce se v rámci tzv. první obnovy náboženství objevilo úsilí zachránit z represáliemi sužovaného tibetského buddhismu alespoň základní věci. Ve třicátých letech byly kláštery pobořeny, některé zcela zničeny, mniši vyhnáni, někteří popraveni, část z duchovenstva byla zavřená do gulagu a zbytek se musel vzdát mnišského stavu. V polovině šedesátých let, v období prvních kritik Stalinova kultu vznikla v Ulan-Ude malá, ale významná skupina, buddhistická komunita. Neoficiální, tajná mikro-sangha se formovala pod vedením B. B. Dandarona, burjatského buddhisty a buddhologa a existovala až do jeho uvěznění v roce 1972. Byl odsouzen na pět let nucených prací a ve věku šedesáti let v roce 1947 v pracovním táboře umírá. Jeden z jeho nejpřednějších žáků A. I. Železnov namaloval thangku, věnovanou svému učiteli; jednalo se o mandalu Vadžrabhajravy. Namaloval ji jako inovaci starobylé tradice a thangka tak představuje unikátní zobrazení v rámci burjatské buddhistické tradice, neboť začleňuje i prvky z vnějšího světa. Je až překvapivé jak mnoho lze z thangky vyčíst s využitím religionistického přístupu. Tato metodologie se odlišuje od způsobu, jak obrazu rozumí sami vyznavači rodícího se Dandaronova kultu.

Popis není dostupný

Sborník zahrnuje příspěvky ze stejnojmenné konference rozdělené do šesti tematických sekcí. Úvodní studie poskytuje přehled teoretických perspektiv vztahu náboženství a těla v diskurzu religionistiky a současně vytyčuje metodologický rámec dílčích témat. Členění příspěvků do tematických bloků – věnovaných sexualitě, pojetí mrtvých, živých a jiných neobvyklých těl v křesťanství, medicínské regulaci těla a tělesnosti, cestám k tělesné dokonalosti, genderovým perspektivám a technologii a metaforám těla – překonává pohled vázaný na jednotlivé kulturní a náboženské tradice a nabízí možnosti širokého srovnání napříč kulturami. Jednotlivé případové studie přinášejí poznatky o tom, jakým způsobem v současnosti i v minulosti ustanovují náboženské symbolické řády hranice fungování a života těl, a ukazují, že pozitivní či negativní fascinace tělem byla konstitutivním rysem většiny kultur. Řada příkladů z nejrůznějších náboženských tradic dokládá, že právě náboženství hrála neopominutelnou roli v procesu sociální konstrukce těla a sexuality, nabízejí množství různých technik k očistě, potlačení nebo modifikování těla pro dosažení bezvadného stavu, štěstí, čistoty nebo získání nadlidské moci, řeší napětí mezi tělem jako biologickým základem člověka a jeho kulturní identitou.

Šambhalský mýtus představuje jednu z tradičních forem tibetské buddhistické eschatologie. Mýtus samotný, jakož i rozmanitá výtvarná zobrazení s ním spojená, vyvolal v euroamerickém prostředí od 18. století dodnes velký zájem jak akademických badatelů, tak i západních buddhistů, mystiků, tibetofilů atp. Text se zabývá jak šambhalským mýtem a jeho zobrazeními, tak i jeho západní recepcí a svébytným přetvářením. Kromě Tibetu byla Šambhala neobyčejně populární i v dalších oblastech rozšíření tibetského buddhismu, jako je například Mongolsko a Burjatsko. Zde šambhalský mýtus v průběhu 20. století prodělával vlastní, na Tibetu nezávislý vývoj, politicky se aktualizoval, a to zejména ve dvacátých a třicátých letech.

Kniha "Tibetský buddhismus v Burjatsku" spadá do žánru Filozofie. Autorem je Bělka Luboš. Obsahuje 350 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Masarykova univerzita" z roku 2002. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný