Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Trojice, která významně ovlivnila vývoj v naší zemi. Při pohledu na dějiny uplynulých desetiletí nevidíme nikoho, kdo by se jim vyrovnal hloubkou stopy, již po sobě zanechali. Zdaleka nejde jen o jejich prezidentskou roli, všichni tři i předtím tvořili moderní českou historii. Jejich činy a rozhodnutí často stály u zlomových okamžiků a určovaly politické směřování. O málo postavách polistopadového vývoje se vede už přes třicet let tak intenzivní polemika jako o každém z nich. Text této knihy je unikátní, protože zblízka sleduje osudy Havla, Klause a Zemana souběžně. Nabízí tak nejenom příležitost pochopit, co stálo v pozadí jejich kroků, ale také tuto trojici z různých úhlů srovnávat. Zvláštní pozornost je věnována jejich vzájemnému stýkání a potýkání, jež se silně obtisklo do posledních desetiletí české politiky. Kniha dále detailně a otevřeně přibližuje odlišný charakter vůdcovství, které ztělesňovali v klíčové době politické a ekonomické transformace. Nevyhýbá se ani osobním a rodinným charakteristikám, intimním vztahům, jež je ovlivňovaly. Atmosféru jejich životů dokreslují dobové fotografie.

Silvio Berlusconi, Geert Wilders, Frank Stronach, Viktor Uspaskich, Vít Bárta, Tomio Okamura, Andrej Babiš. To jsou jen některá jména politických podnikatelů, kteří vytvořili vlastní stranu a vstoupili s ní do politiky. Přestože tento fenomén silně ovlivňuje řadu let politický a společenský život v České republice, příliš se o něm neví a nebyl dosud podrobně analyzován. Pro správné porozumění politické situaci, v níž se nyní nacházíme, je to však nezbytné. Tato průlomová práce nabízí zasvěcenou a důkladnou analýzu podnikatelských stran, přičemž důraz je kladen na strany působící dnes či v nedávné minulosti v České republice. Mapuje jejich zrod, vývoj, témata, s nimiž dokázaly oslovit voliče, i to, čím se tito voliči vyznačují. Zvláštní místo v analýze jednotlivých stran má stranická organizace a role lídra-zakladatele v ní. Podle velikosti finančních, mediálních a dalších zdrojů lídra i podle jeho rozhodnutí, zda vytvořit územní struktury a členskou základnu, či ne, nabízí inovativní typologii těchto stran. Zachycuje tak politický fenomén, který dnešní Českou republiku významně ovlivňuje, a zasazuje jej do širších souvislostí proměny současné politiky v západních demokraciích.

Málokterý politik vyvolává tak silné emocionální reakce jako Miloš Zeman. Dělá to cíleně a baví ho to. Má jak četné vášnivé odpůrce, tak nadšené příznivce. Silné nejsou jen vyvolané vášně, silný je také jeho životní a hlavně politický příběh odehrávající se přímo na stránkách této knihy. Od mládí a studentských let až po současné prezidentství. Text poutavě zachycuje všechny zásadní momenty a kroky, kterými ovlivnil českou politiku, jakými jsou například jeho výrazné vystoupení v roce 1989 nebo uzavření Opoziční smlouvy s Václavem Klausem o necelou dekádu později. Pozornost je věnována také záležitostem méně známým a možná i zapomenutým, například jeho futurologickým intelektuálním vizím či tomu, že začátkem devadesátých let minulého století hlásal liberalismus a brojil proti populistům. Jeho politické kroky, vítězství i debakly, pobyt ve zdánlivém ústraní na Vysočině i návrat do vysoké hry, kontroverzní výroky a činy, hradní ekipa, kterou kolem sebe shromáždil, včetně svérázného mluvčího, to vše názorně vysvětluje a dokládá, proč je právě on vytrvale "u vesla".

Popis není dostupný

Českou politiku tradičně provází nestabilita koaličních vlád. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 do současnosti se vystřídalo už 11 vládních kabinetů, jejichž průměrná životnost byla necelé dva roky. V evropské srovnávací perspektivě je na tom Česká republika podobně jako Itálie nebo Belgie, které patří k zemím s nejmenší trvalostí vlád v rámci Evropské unie. To je doprovázeno fenoménem tzv. přechodných vlád, které nastupují v situaci politické krize, jejichž specifikem je více či méně úřednický či technokratický ("odbornický") charakter. Hlavním cílem knihy je přiblížit a srovnat případy takovýchto úřednických a polopolitických vlád a zamyslet se nad tím, proč k tomuto řešení politická elita sahala a jak se v tom odráží starší česká politická tradice a myšlenkové stereotypy. Autoři se proto vedle detailního pohledu na dva případy takovýchto vlád - vlády Josefa Tošovského (1998) a Jana Fischera (2009/10) - věnují i jejich kořenům v československé politické historii, a to v meziválečné éře a v prvních polistopadových letech. Analýza úřednických a politických vlád je zasazena do kontextu problémů s vládnutím v České republice. Autoři se zamýšlejí nad funkcemi vlád a stran v demokracii a nad příčinami, proč je stabilita a akceschopnost českých kabinetů menší, než by mohla být. V závěru knihy rozebírají možnosti, jak české problémy s vládnutím řešit.