Literárněkulturní ročenka je věnována různým projevům literárních tradic a otázkám, které tyto tradice vyvolávají v různých obdobích mezi širokou kulturní veřejností. Jednotlivé příspěvky objasňují chápání tradičních hodnot jak v rovině individuální, tak institucionální, zvláštní důraz klademe na politické impulsy a překážky v myšlení o literatuře od 18. století do současnosti.

Román Křišťálový čas (1990) je první z velkých děl slovinského prozaika Lojze Kovačiče (1928-2004), které vychází v českém překladu. Jedním z typických rysů tohoto románu i většiny jeho dalších děl je autobiografičnost a také introspektivní a místy až svědecký charakter výpovědi, která se ale prolíná také se vzpomínkami nebo sny. Postupně v něm autor jako jednotlivé slupky cibule odkrývá svůj pohled na svět okolo sebe – od věcí povrchních a všedních jako jeho nemoc či pracovní záležitosti, přes věci důležité společensky jako historické události poválečného Slovinska nebo literatura a umění, po to nejpodstatnější, jeho vlastní vnitřní já, které se důsledným a místy až krutým způsobem vypořádává s dobrem i zlem v sobě. Kovačič tu odkrývá mnoho ze svých originálních myšlenek o roli umění v dnešním světě a uvažuje o tom, jak být ve světě roztříštěnosti a falše stále ještě člověkem.

Příběhy z malovaných úlů jsou příběhy zaniklého času jak je dokázala vymalovat ruka venkovské malířky při svých poutích za obživou a okrasou včelích obydlí a jak je dokázal vysnít autor při své literární pouti bizarní světem vyprávěnek a mýtů generací světa dávno odešlého, žijícího však stále v nás. Hrdiny jsou zábavné postavy a postavičky inspirované lidovou výzdobou slovinských včelínů. Jejich příběhy jsou podávány formou blížící se legendě, podobenství či anekdotě. Kovačičovi však nejde o literární hru s těmito žánry, naopak do popředí staví základní lidský rozměr těchto postav, jejich úsilí nalézt štěstí, smysl života, třeba i za etickými nebo dokonce fyzickými hranicemi, jejichž ustanovením se člověk zřekl části světa a možnosti setkat se se svým skutečným já. Prostředí slovinského Doleňska je kulisou pro působivé zkratkovité příběhy, které přesahují místo a čas, o nichž vyprávějí, a vyzývají k úvahám o našich vlastních životech.