Pobřeží Nového Zélandu, dům na písečné pláži, nevyzpytatelné moře, hra světla a stínu. Do tohoto prostředí zasadila švédská spisovatelka Linda Olsson svůj meditativní román Dobro v tobě. Marianne je po čtyřicítce a sem, do těchto liduprázdných míst, se přišla vyrovnat se svou pohnutou minulostí. Pracuje jako lékařka, místní ji respektují, ale ve skutečnosti mezi ně nepatří. Tak jako samotář George, žijící na nedaleké farmě. Její pečlivě vybudovanou bublinu zničehonic prolomí chlapec Ika, který se jednoho dne objeví na pláži. Vytváří se mezi nimi pouto přátelství, jímž prostupují Marianniny vzpomínky na dětství. Křehký, avšak místy syrový příběh plný strhujících obrazů vypráví o zranitelnosti dětské duše, potřebě přátelství i zodpovědnosti za své činy. Je vyprávěním o tom, že dobro, které hledáme, přijímáme a dáváme, není jen prázdné slovo.

Popis není dostupný

Adam Anker, hudební skladatel a houslista, pobývá již nějaký čas v Krakově. Sponka v prachu u jeho nohou v parku v něm vyvolá příval vzpomínek na dceru Miriam a její náhlou smrt. Za mlčením, které ovládalo celý Adamův život, se skrývají mnohá tajemství. Znovu se vrací k příčinám, proč dcera vyrůstala sama s ním na Novém Zélandu. Myslí na všechno, co si neřekli, a na všechno, co nikdy nebylo řečeno mezi ním a Miriaminou matkou, švédskou malířkou Cecílií. Ani jeho matka, se kterou vyrůstal ve Švédsku, s ním nemluvila o bolestných věcech. Nikdy mu nepověděla o jeho kořenech ani o osudu jeho rodiny v Polsku za nacistické okupace a nenaučila ho mateřský jazyk. Adam si nyní uvědomuje, že totéž učinil své dceři. Rozhodne se mlčení prolomit a své minulosti se dopátrat. Jeho pouť vede ze slunného Nového Zélandu do starosvětského polského Krakova a posléze i na melancholický zasněžený ostrov stockholmského souostroví, kde kdysi zanechal svou životní lásku. Podobně jako sonáta představuje hudební téma a v různých tóninách je pozměňuje, je Sonáta pro Miriam důmyslně komponovanou variací na důsledky mlčení. Sonáta pro Miriam je silným příběhem o hledání minulosti, rozkrytí tajemství, která byla příliš dlouho pohřbená, nezbytnosti sdílet s druhým člověkem důležité a bolestné události v životě. Vypovídá o zármutku, ztrátě, samotě a krutých volbách, je ale zároveň prodchnuta hudbou, láskou a konečně uskutečněnými rozhovory přinášejícími smíření. Její tóny ještě dlouho doznívají.