Souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka H/4kritická rekonstrukce partitury Leoš Faltus a Miloš ŠtědroňHouslový koncert „Putování dušičky“ je rekonstrukcí díla Leoše Janáčka, které vznikalo patrně v letech 1924–28. Svůj záměr vytvořit houslový koncert však Janáček nakonec opustil a části hotového materiálu ke koncertu přenesl do předehry a pantomimy ve 2. jednání opery Z mrtvého domu. Rekonstrukce díla se ujali Leoš Faltus a Miloš Štědroň, kteří na základě dvou autografních pramenů vrátili dílo do jeho původní podoby.

Souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka B/4editoři Leoš Faltus a Miloš ŠtědroňVěčné evangelium, čtyřdílná legenda pro sóla, sbor a orchestr na slova Jaroslava Vrchlického, byla dokončena na jaře roku 1914. Vrchlického báseň pojednává o středověkém mnichovi Jáchymovi de Fiore, kterému anděl zvěstuje příchod říše lásky. Janáček své hudební evangelium o všelidské lásce, svobodě a důstojnosti vytváří na prahu světové války.

Na počátku hudební kariéry Leoše Janáčka (1854-1928) stál mimo jiné i sen o dráze klavírního virtuoza. Janáček však během studií v Lipsku pochopil, že není ke dráze koncertního pianisty předurčen. Jeho rozhodnutí nám posléze přineslo jedinečného Janáčka-skladatele, který klavíru svěřoval své nejosobnější prožitky a u něj komponoval většinu svých skladeb. Klavírní cyklus V mlhách (1912) je svědectvím skladatelova těžkého a bezvýchodného životního období, poznamenaného úmrtím dcery Olgy i profesním a uměleckým neuznáním tehdy všemocné Prahy. Poslední rozsáhlejší kompozice pro sólový klavír je rozdělena do čtyř částí s tempovým označením Andante, Molto adagio, Andantino a Presto. Celý cyklus nese zřetelné vlivy Debussyho impresionismu. Notový text edice je převzat ze Souborného kritického vydání děl Leoše Janáčka, editory příslušného svazku jsou Ludvík Kundera a Jarmil Burghauser. Janáček Leoš: Andante Janáček Leoš: Molto Adagio Janáček Leoš: Andantino Janáček Leoš: Presto

Písňový soubor Dvacet šest lidových balad vznikl postupně v letech 1906-1916 na okraji jiných větších děl Leoše Janáčka. Písně nejsou ovšem všechny baladického charakteru a byly autorem vybírány dost nesoustavně z vlastních zápisů lidových písní. Vznikl tak čtyřdílný cyklus vnitřně velmi odlišný charakterem a podáním. První díl tvoří Šest národních písní pro sólový hlas s klavírem (z oblasti Velké Slatiny), druhou Lidová nokturna pro dvojhlas s klavírem - jsou to večerní zpěvy slovenského lidu v Rovném (cyklus vznikl v roce 1906 na podkladě vlastních notačních zápisů). Písně detvanské, zbojnické a baladické, celkem 8 písní pro sólový hlas s klavírem, byly zharmonizovány v několika dnech v roce 1916. Pět národních písní pro mužský hlas a sbor s klavírem neb harmoniem se v rukopisu nezachovalo a opis dobu vzniku těchto harmonizovaných moravských a slezských písní neuvádí. Titul je opatřen krátkou předmluvou Fr. A. Kypty. Janáček Leoš: Něumrem ja na zemi Janáček Leoš: Šiel som cez mesto Janáček Leoš: Štyry kosy Janáček Leoš: Na Slatinských lúkách Janáček Leoš: Široko d'aleko Janáček Leoš: Už těbe Anička Janáček Leoš: Ej, žalo dievča, žalo trávu Janáček Leoš: Ej, bude zima, bude mráz Janáček Leoš: Panská lúčka je zelená Janáček Leoš: Jede forman dolinú Janáček Leoš: Náš Janyčko malovaný Janáček Leoš: Keď ja pojdem na tu vojnu Janáček Leoš: Vysoko si, laštovienka, lietala Janáček Leoš: Ej, nebudu ja dobrý Janáček Leoš: Ej, sedeu sem ja sedeu Janáček Leoš: Ej, všetko l'udia vravia Janáček Leoš: Pod javorkom, pod zeleným Janáček Leoš: Idě Kračuň, ide Janáček Leoš: Byla jedna sirá vdova Janáček Leoš: Na horách, na dol'ách Janáček Leoš: Šla milá na zdávání Janáček Leoš: Išly panny na jahody Janáček Leoš: V tom velickém širém poli Janáček Leoš: Proč, kalino, neprokvétáš? Janáček Leoš: Putovali hudci Janáček Leoš: A byl jeden zeman

Janáček Leoš: A choť sem ja Janáček Leoš: Dyž sem šel Janáček Leoš: A choť sem děvucha Janáček Leoš: To naše staveni Janáček Leoš: Aj, co to tam šusti Janáček Leoš: V kolaji voda Janáček Leoš: Aj, co to je za slaviček Janáček Leoš: Panimamo, švarnu cerku matě Janáček Leoš: A dybyste zapřihli Janáček Leoš: V černym lese

Editoři Ludvik Kundera, Jarmil Burghauser, Radoslav Kvapil Tvorba pro sólový klavír Leoše Janáčka (1854-1928) není početná, avšak co do významu zásadní, tvořící tak jeden z pilířů klavírní literatury 20. století. Po klavírním cyklu V mlhách - který je možno charakterizovat jako skladatelovu intimní zpověď jeho duchovního života - a sonátě 1. X. 1905 vydává Editio Bärenreiter Praha Janáčkovo zřejmě nejpopulárnější klavírní dílo, cyklus vzpomínkových miniatur Po zarostlém chodníčku. Hudební text, který byl revidován a odráží současný stav janáčkovského bádání, je založen na Souborném kritickém vydání Leoše Janáčka. Edice je zároveň nově doplněna o prstoklady Radoslava Kvapila a detailní předmluvu Jiřího Zahrádky, specielně napsanou pro toto revidované vydání. Předmluva sleduje genezi díla stejně jako jeho inspirační zdroje.

Leoš Janáček (1854-1928) zkomponoval kantátu Elegie na smrt dcery Olgy (1903) pouhé dva měsíce po ztrátě milovaného dítěte. Na titulní list připsal věnování Mé Olze na památku. Skladba zhudebňuje český překlad původních ruských veršů dceřiny přítelkyně M. N. Vevericové. Smutná intimní vzpomínka skladatele zaznívá v obsazení tenorového sóla, smíšeného sboru a klavíru. Elegie se dočkala premiéry až 27 let po svém vzniku a dosud je neprávem vnímána jako dílo spíše okrajového významu. Titul je uveden podrobnou předmluvou Vladimíra Helferta (cz., eng., ger., fr.). Zpěvní text je uveden v češtině, němčině a angličtině.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný