Při současné záplavě kuchařek na knihkupeckých pultech nás už ani nenapadne, jak dramatickou historii za sebou mohou mít a že bývaly doby, kdy se na ně „stály fronty jako za války na maso“. V prostředí centrálně řízeného knižního trhu poválečného Československa získaly soubory receptů zcela zvláštní status: přivlastnili si je odborníci na výživu a usilovali jejich prostřednictvím proměnit stravovací návyky socialistických pracujících v masovém měřítku. Z kuchařek se stal během padesátých let typ odborné lékařské literatury a exemplární doklad úspěšné osvětově-propagační brožury. Jejich obsah, struktura i polygrafické provedení byly zcela podřízeny roli, kterou měly v nově budované společnosti sehrát. Trvalo další tři desetiletí, než se postupně z této role vyvázaly. Jak celá žánrová transformace probíhala? Kdo byli autoři a čtenáři socialistických kuchařek? Jaké strategie vyvíjeli nakladatelé ve snaze naplňovat či bořit žánrové konvence? A proč se typickým obrazovým doprovodem receptů nestala fotografie, ale humoristická karikaturní kresba? Tyto a mnohé další otázky se snaží autorka ve svém příspěvku k dějinám moderní knihy zodpovědět.

Popis není dostupný

Kniha vznikla z podnětu mezinárodní interdisciplinární konference věnované digitální literatuře a jejímu publikování, jež se konala v dubnu 2015. Pro účely knižního vydání byly jednotlivé příspěvky rozpracovány či přepracovány do 18 kapitol, které ve 4 oddílech doplněných úvahovým apendixem shrnují aktuální poznatky v dané oblasti. Počáteční oddíl knihy – Literatura a digitalita – se zabývá některými obecnými otázkami remediace mezi tištěnou a digitální knižní sférou. Jednotlivé kapitoly spojuje převážně recepční hledisko, tedy zvažování problematiky „odlišného čtení“ digitálních textů, případně problematiky jejich čtenářské akceptace. Oddíl Digitalita a performativita sdružuje kapitoly zaměřené na konkrétní specifické varianty digitální literatury a na jejich performativní základ. V části na zvané Digitalizace literatury jsou soustředěny tři příspěvky založené na konkrétní zkušenosti s přípravou digitální edice textů. Sekce Knižní trh v digitálním věku obsahuje stať obecnějšího rázu nazvanou Publikování knih v čase manažerské logiky: poznámky k současnému českému nakladatelskému poli, na niž navazuje dílčí studie Česká nakladatelství knih pro děti a mládež v digitálním věku. Publikaci uzavírá stručný, úvahově pojatý apendix prezentující grafické a technologické vize tří osobností působících v knižní praxi.

Je mystifikace literárněvědný problém a jak se projevuje v české literatuře 20. století? Jakým způsobem je mystifikace využívána coby prostředek organizace literárního pole a života? Jak se podílí na textové struktuře literárního díla jako takového? V deseti kapitolách se autorka postupně věnuje zahraničnímu bádání v oblasti literárních klamů, jejich historickému vývoji, možnostem teoretického a metodologického uchopení mystifikací, otázce manipulace s autorstvím literárního díla, etickým a estetickým aspektům hodnocení mystifikací. Prověřuje způsob reakce mystifikací na dobový kulturní kánon, autorská autostylizační gesta či paratextové literární hry. Uvažuje, zda je možné jako mystifikační klasifikovat některé naratologické figury historických próz… Závěrem autorka konstatuje, že je literární mystifikace jakýmsi verbálním konceptuálním uměním. Kniha zaplňuje mezeru v literárněvědném bohemistickém výzkumu.

Protialkoholní společnost doktora Řimsy vzešla z pražské studentské bohémy 70. let 20. století. Navazovala v jistém smyslu na podobná recesisticky orientovaná sdružení a hnutí 60. let, jako byla Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, či na mnohem starší skupiny (Recesse) a umělecké směry (surrealismus, dadaismus), přesto zůstala po všech stránkách jedinečná. Profilovala se jako výsostně exaktní věda zkoumající zpočátku hlavně alkohol-alkoholismus coby antropologický fenomén. Od momentu, kdy řimsologové docenili jedinečnost objevené metody - usouvztažňování zdánlivě neslučitelných jevů na rovině, která je pro ně na první pohled nevhodná - a uvědomili si obrovský potenciál řimsologického nazírání světa, zaměřili pozornost na celé universum a proměnili svůj vědecký zájem de facto v životní styl. Již čtyřicet let probíhají v pražských hospodách relativně pravidelné řimsologické kongresy, na nichž skalní badatelé, ale i náhodní sympatizanti prezentují výsledky zkoumání řimsologických kategorií v oborech sobě vlastních - filosofii, estetice, kunsthistorii, muzikologii, psychologii aj. S nadsázkou můžeme říci, že kniha je neúplným, a tudíž značně pokřiveným obrazem řimsologie na základě pouhé výseče její existence, dané skrovnou sumou textů, které se náhodou dochovaly.