Monografie je výsledkem dlouholetého studia problematiky české literatury v časopisech doby národního obrození. Představuje českojazyčný periodický tisk z let 1830-1850 jako v dané době nejvýznamnější prostor pro publikování a recepci krásné literatury. Za pomoci korespondence, vzpomínek a dobové publicistiky rekonstruuje podmínky, za nichž časopisy vycházely (rakouská cenzura, nakladatelé českojazyčných časopisů, autorské honoráře, vliv národní ideologie), a podobu komunikace uvnitř časopisů (redaktor-autor-čtenář). Druhá polovina knihy se zabývá formálními a obsahovými faktory časopiseckého prostředí, které determinovaly publikovanou poezii a krásnou prózu, a podává její charakteristiku (žánry, témata, funkce, původnost a překladovost). Součástí monografie je obsáhlá příloha. Vychází v edici Literární řada.
