Ač by se mohlo zdát, že o Arnoštu Lustigovi už bylo řečeno vše, spisovatelka a publicistka Ladislava Chateau ho v rozhovorech, jež s ním vedla na sklonku jeho života a během jejichž vzniku se s ním spřátelila, představuje zcela jinak. Věnují se v nich jeho literárním hrdinkám Kateřině Horovitzové a Ditě Saxové, přibližují jeho vztah k ženám i důvody, proč své texty, tehdy jako jeden z mála, hojně věnoval právě osudům žen v mezních situacích.V dalších rozhovorech své vzpomínky na Arnošta Lustiga a jeho dílo připojují spisovatelka a autorova manželka Věra Weislitzová, jejich děti Josef a Eva, souputník z lágru i útěku z něj Jiří Justic, rodinný přítel Václav Špale či Lustigova redaktorka Irena Zítková.Některé z rozhovorů vyšly v letech 2007 a 2008 časopisecky, jiné vznikly přímo pro knihu. Některé jsou vedeny klasickou formou, další vznikly jako dopisy.Jako modrou nití je kniha protkána četnými úryvky z Lustigova díla i verši – nejen – Věry Weislitzové.A ze všech těchto střípků, vzpomínek, zamyšlení i textů se čtenářům před očima skládá obraz osobnosti Arnošta Lustiga a toho, co pro něj znamenaly Život a Psaní.

Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Kniha přináší sondy do životního selhání výjimečně nadaných tvůrčích osobností, mnohdy ověnčených četnými literárními cenami a poctami, kteří však svým příklonem k fašismu a antisemitismu zle poškodili i svá jinak hodnotná díla - Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle. Ve Francii je účast těchto významných literátů na výmarských kongresech stále tématem velkých diskusí a polemik. Je považována za zradu intelektuálů, za kolaboraci vzdělané francouzské vrstvy. Jde o živé a též u nás stále aktuální téma. Ladislava Chateau připomíná nejen osudy svých protagonistů, ale i málo známé skutečnosti, ke kterým ve Francii došlo v době již před vypuknutím prvního i druhého celosvětového válečného konfliktu a které nakonec vyústily v antisemitské běsnění právě za druhé světové války. Kniha připomíná atmosféru poválečné Francie, soudní procesy i to, jak se tato země nelehce vyrovnávala s morální odpovědností svých literátů a umělců, kteří lhostejně přihlíželi k utrpení svých spoluobčanů, napomáhali vražednému režimu, zastírali, co věděli, ale nejčastěji se nechali svést různými výhodami. Francie se se svou neblahou minulostí vyrovnává dodnes.

Popis není dostupný

Ladislava Chateau svou čtvrtou knihou Colette, má drahá, Vy víte, co máte udělat… volně navazuje na předcházející úspěšný Vlak do Výmaru. Jím se na záludné pozvání ministra a mistra nacistické propagandy Goebbelse vydali autoři z porobených a dokonce i neutrálních zemí, aby chtě nechtě obdivovali hitlerovskou třetí říši a účastnili se kongresu spisovatelů "nové Evropy". Obzvlášť početná byla francouzská delegace. Už v dramatické rekonstrukci této cesty a jejího výmarského vyústění věnovala autorka velkou pozornost slavnému prozaikovi a publicistovi Pierru Drieu La Rochelle, někdejšímu levičáku, z něhož se náhle vyklubal antisemita a kolaborant s německými okupanty Francie, který svou sázku na fašismus zaplatil po osvobození Francie a před koncem druhé světové války zdánlivě už zbytečnou sebevraždou. Než se naposled a konečně úspěšně o ni pokusil; než spolkl hrst barbiturátu a otevřel plynové kohoutky, zanechal na psacím stole svůj poslední vzkaz ženě, které téměř po celý život ubližoval a kterou zachránil před strašným osudem francouzských Židů. Slovy toho vzkazu nazvala Ladislava Chateau svou knihu, která je především portrétem vynikající, statečné, obětavé a citlivé badatelky Pasteurova ústavu, ztrácející se - až do tohoto dobovými dokumenty nasyceného esejistického románu - ve stínu skandální postavy jejího prvního manžela, jejího kupodivu celoživotního osudového přítele. Přitom je kniha hlubinnou sondou do tragicky komplikované tvůrčí osobnosti Pierra Drieu La Rochelle i směle pronikavým a nelichotivým vhledem do temných stránek dějin obdivuhodné sladké Francie druhé poloviny devatenáctého a první půle dvacátého století, do stránek doposud často nepřipomínaných. Dá se čekat, že román vzbudí pozornost také ve Francii, uskuteční-li se francouzské vydání, a paradoxně povzbudí české nakladatele k vydávání nepominutelného díla autora podobně silně kontroverzního a tabuizovaného jako u nás v posledních letech velmi popularizovaný Ferdinand Céline. Podobně jako její Colette i Ladislava Chateau věděla, co má udělat - a knihou vrcholné empatie to také udělala.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný