Publikace představuje dílo dvou quebeckých autorů haitského původu, Emila Olliviera a Danyho Laferriera, představitelů "migrantské" literatury, která se prosazuje od 80. let 20. století nejen v Kanadě. Analýza se zabývá temporalitou a spacialitou ve vybraných Ollivierových a Laferrierových románech, v nichž je zjevné jejich propojení s exilem. Témata opuštění země, adaptace v cizině a problém návratu do vlasti rezonují v dílech všech migrantských spisovatelů. Studie si klade za cíl postihnout specifické zpodobení chronotopu exilu v tvorbě obou autorů ve světle starších i novějších teoretických přístupů k problematice.
