Kurt Vonnegut nebyl jen přední americký prozaik, ale též vyhledávaný a oblíbený veřejný řečník. Výbor z jeho projevů nyní vychází pod názvem No není to krása? Najdeme zde devět autorových proslovů; jeden z nich byl pronesen u příležitosti přebírání prestižní ceny Carla Sandburga, jeden na shromáždění Indianské unie občanských svobod a sedm zbylých na různých univerzitních promocích (což je přímo vonnegutovsky paradoxní, vzhledem k tomu, že sám Vonnegut nikdy univerzitu nedostudoval). Netřeba se však bát nějaké mravokárné suchařiny - Vonnegutovy projevy si co do výstavby, čtivosti a vtipnosti s ničím nezadají s jeho prózami. I v nich autor předvádí svou typickou ironii a sarkasmus, i v nich dokáže mezi drsné špílce nenápadně propašovat svůj humanismus a empatii, i v nich vyslovuje nejednu základní pravdu a přitom na čtenáře - či posluchače - spiklenecky pomrkává. No není to krása? Kurt Vonnegut jr. (1922-2007) patřil k nejoceňovanějším a nejoblíbenějším americkým spisovatelům druhé poloviny 20. století a od 60. let, kdy si ho přisvojili studenti amerických univerzit, požíval pověsti autora kultovního. Jeho romány lze považovat za společenské prózy (on sám je tak označoval), ale z běžně chápaných hranic tohoto žánru se od začátku tvrdošíjně přesouvají do sfér literatury humorné, groteskní, protiválečné, antiutopické či vědeckofantastické.
