Kolektivní monografie Česko-polské kazatelské vztahy ve středověku zahrnuje jedenácti studií českých a polských medievistů. Autoři se v nich věnují recepci kazatelských příruček a jednotlivých kázání ve středoevropském prostoru 14. a 15. století. V centru jejich zájmu stojí kazatelé jako veřejní intelektuálové, kteří předkládali svébytné myšlenkové koncepty, jež byly součástí kázání a jejichž prostřednictvím ovlivňovali soudobé společenské představy a přispívali k formování specifické pozdně středověké zbožnosti.