Tři studie - tři pohledy na život a dílo Arnošta Lustiga. Úvodní příspěvek Bohumila Melichara je detailním průvodcem po Lustigových životních osudech od dětství v pražské Libni přes válečná léta prožitá koncentračních táborech, útěk z transportu smrti, literární počátky i úspěch v 60. letech po emigraci i návrat do vlasti a roli svědomí společnosti i čítankového klasika v závěru života. V poslední části práce se Melichar věnuje tématu čtenářství a aktuální studentské recepce Lustigova díla. Druhá ze studií z pera Jiřího Holého se zabývá srovnáním próz z Lustigovy první povídkové sbírky Noc a naděje s několika verzemi scénáře, které mezi lety 1958-1962 vznikaly ve Filmovém studiu Barrandov a s filmem Transport z ráje Zdeňka Brynycha. Závěrečný text publikace od Václava Sixty pojednává o fenoménu pamětnického svědectví. Na příkladu Arnošta Lustiga v roli pamětníka holokaustu Sixta ukazuje, "jak se vytvářejí hierarchie a obsahy v současné paměti", které "nemusejí souviset se zásahy konkrétních jednotlivců či institucí, ale mohou být ovlivněny také mediální formou vzpomínky: použitou technologií, způsobem archivace, přístupností, vizuální podobou nebo strukturou rozhovoru." Autoři studií: Bohumil Melichar: Arnošt Lustig: svědek bouřlivého dvacátého století Jiří Holý: Od Noci a naděje přes Transport k Transportu z ráje Václav Sixta: Arnošt Lustig jako svědek holokaustu

"Svého Boha nepokoušej / vírou v budoucí život / natožpak ten věčný, / v lehké a jasné dny, neurčité naděje." Po básnickém debutu Mýtinami, jenž se dočkal nadšeného přijetí ze strany literární kritiky i čtenářstva, vydává Klára Krásenská básnickou skladbu Veni, veni. Zvolání převzaté z latinského hymnu Veni, veni Emmanuel se neodehrává v neproblematické poloze touhy. Předchází mu rozchod s Bohem smrti, s nímž nelze žít, rozchod, který se musí odehrát, aby se báseň mohla stát očekáváním Jiného, odpoutáním vzpurného Prométhea. "Když se odchází do noci / už to tak bývá, že se jeden nevrátí."

Popis není dostupný