Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). Na rozdíl od dnešního chápání umění byla ve středověku u uměleckého díla považována za klíčový prvek jeho funkce a teprve na ni se vázala stránka estetická. Z toho vychází struktura knihy – po úvodním výkladu pojmu imago se jednotlivé oddíly zabývají funkcemi, které imagines plnily – funkcí náboženskou, didaktickou, memoriální a reprezentativní, a nakonec též funkcí estetickou, s níž jsou spojeny i proměny stylu. Netradičně pojaté dějiny středověkého umění jsou zasazeny do kontextu historického vývoje českých zemí, text provázejí četná vyobrazení.
