Proč se neustále znepokojujete a staráte? Přenechejte mi starost o své záležitosti a všechno se uklidní. Říkám vám popravdě, že se vyřeší všechny spletité situace, když se mi opravdově, slepě a úplně odevzdáte. "Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!" Pomůže vám v tom KPZ proti strachu úspěšné autorky Kateřiny Šťastné.

KáPéZetka Ne-mu-síš nabízí úlevu, povzbuzení a nový pohled: místo "musím" zve k "mohu" a "chci". Je praktickým průvodcem pro chvíle únavy, nejistoty i hledání rovnováhy mezi povinnostmi a vnitřním klidem. Vhodná pro osobní ticho, duchovní obnovu i jako laskavý dárek pro ženy, které potřebují slyšet, že odpočívat, zpomalit a odevzdat věci Bohu není slabost, ale cesta ke svobodě.

KáPéZetka radosti je osobní a otevřené hledání odpovědi na otázku, kde se bere radost, která nezávisí na okolnostech. Autorka vychází z vlastních zkušeností i z příběhů biblických postav - Abraháma, Zachariáše, Petra, Izraelitů putujících pouští, Marty a Marie či vdovy ze Sarepty. Jejich příběhy ukazují, že Boží radost často přichází jinak a v jiný čas, než bychom čekali. Tato knížka není návodem, jak být za každou cenu veselý. Připomíná, že je v pořádku být smutný, mít strach nebo nevědět, co bude dál. Zároveň ale nabízí naději, že i uprostřed těžkých dní můžeme zakoušet drobné radosti, vděčnost, pokoj a především Boží blízkost.

Možná máš někdy (anebo dokonce často) pocit, že nemáš život ve svých rukách. Musíš to či ono, cítíš se vláčena okolnostmi, povinnostmi, tím, co nikdo za tebe neudělá, nebo dokonce i tím, co někdo neudělá, a proto to děláš ty. Možná zrovna ve chvíli, kdy čteš tyto řádky, se cítíš na hraně vyhoření a máš obavy, co bude dál. Kdo se postará o děti, kdo obstará všechny ty povinnosti doma, v práci, kdo udělá všechny ty věci, které "se samy neudělají". br> "Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu" (Flp 4, 6) Možná máš někdy (anebo dokonce často) pocit, že nemáš život ve svých rukách. Musíš to či ono, cítíš se vláčena okolnostmi, povinnostmi, tím, co nikdo za tebe neudělá, nebo dokonce i tím, co někdo neudělá, a proto to děláš ty. Občas máš pocit, jako bys za sebou táhla káru bez koleček a na ní sedí celá tvoje rodina. Jindy, když už ta kára je na kopci, na ní prudce jedeš dolů přes klacky a kameny - a není jak zabrzdit. S hrůzou čekáš, o co a kde se vozík zastaví a jaký bude náraz pro tebe. Ale - nedalo by se - podobně, jako do dřezu dáváme sítko, zamezit, aby se nám "ucpával" život? Nedalo by se nějak brzdit postupně, aby ta jízda z kopce nebyla tak prudká? Abychom opakovaně nekončily rozbité na dně?

Učíš mě důvěře. Bezmezné. V okolnostech, které jsou lidsky nesnesitelné, Ty jsi vítěz. Ty máš vždy navrch, i když já jsem na dně. Když si myslím, že už nemám o co přijít a že horší to být nemůže, stane se něco, co mě hodí na ještě hlubší dno, než jsem čekala. Ale i když mě okolnosti a „lidský faktor“ ubíjejí, Ty mě pozvedáš. A pokaždé, když vstanu z prachu, jsem o něco silnější. Učíš mě, že nejsem pánem svého života, že ho nemám ve svých rukách, přesto mě vedeš do svobody. Chválím Tě za to, co bylo, je i přijde. Věřím, že i když teď vidím jen svou bolest, Ty máš pro mě nádherný plán.

Biblické postavy zažívaly situace, kdy se zdálo, že dál už cesta nevede. Že je to totální konec. A přesto, když čteme jejich příběhy dál, vidíme, jak mocně Bůh v jejich životech zasáhl. Podobný pocit bezvýchodnosti zažíváme i my. Zkusme se na svoje životy podívat z Boží perspektivy. Z pohledu ne oné bezvýchodné situace, ale z pohledu jejího konce. A svěřme to všechno v naději do rukou Bohu, Otci.

Tato kniha je věnovaná všem ženám a dívkám, které se nemají rády, které si nevěří a připadají si podřadné. Možná mají pocit, že si musí všechno zasloužit a odpracovat, že musí neustále dokazovat sobě i jiným alespoň špetku své hodnoty. Ženám, které sužují pocity viny, které mají i strach, že kdyby byla jejich víra větší, nezažívaly by to, co zažívají. Domnívají se, že kdyby "něco dělaly jinak", nemusí tak trpět. Jenomže nevědí co. A dávají si to za vinu. A kde je v tom všem Bůh? Co když toto dopouští, aby se mohl i na tobě oslavit? Co když stačí jen přijmout a zakusit, že jsi i Ty jeho milovaná dceruška?

Cítíš, že ve tvém manželství to není úplně ono. Chtěla bys je mít lepší. Manžel si to možná ani neuvědomuje anebo si to nechce přiznat. Možná se tváří, jako že je všechno v pořádku. A ty nevíš, co dělat. Občas máš strach, aby se to ještě nezhoršovalo. Vidíš okolo sebe rozhádané a nespokojené páry. A uvědomuješ si, že není zas tak těžké skončit podobně. Těžké je „udělat“, aby to bylo hezké. Jenomže jak na to? Ať už se cítíš jakkoliv – zklamaně, unaveně, frustrovaně, znechuceně, nejistě, zneužitě, možná i překvapeně, jak moc se za těch pár (či pár desítek) let váš vztah změnil, hledej. Hledej Pravdu. Hledej cestu, jak žít v pravdě, jak vnést do vašeho vztahu světlo. 5 Chtěla bys žít v lásce, radosti, pokoji, trpělivosti, laskavosti, dobrotě, věrnosti, tichosti a sebeovládání, ale nevnímáš to tak. Nevíš, jestli je to realita, nebo ti to jen ten Zlý nalhává? Nebo jsi až příliš náročná? Pros Ducha svatého, aby vstupoval do tvého manželství. Aby ti ukazoval překážky, které tomu brání.

Proč se neustále znepokojujete a staráte? Přenechejte mi starost o své záležitosti a všechno se uklidní. Říkám vám popravdě, že se vyřeší všechny spletité situace, když se mi opravdově, slepě a úplně odevzdáte. "Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!"

Autorka vede čtenářky předchozího dílu k prvním krůčkům v manželství. Nabízí odpovědi na praktické otázky i na takové, které zůstávají mnohdy nevyřčeny. Její zkušenost je obohacena svědectvím mnoha dalších novomanželek i novomanželů.

Nejen pro babičky a jejich vnoučata My nevíme, jestli to všechno, co se o Ludmile píše v legendách, a co se o ní vypráví, je pravda. Stalo se to až moc dávno. Víme ale, že lidé o ní vyprávěli svým dětem, ty zase těm svým, a tyhle děti, když vyrostly, o Ludmile vyprávěli zase svým dětem. Tak to šlo dál a dál skoro 1100 let až dodnes. A já jsem si jistá, že kdyby nebyla svatá a kdyby nebyla tak výjimečná, tak už by na ni lidi dávno zapomněli. Nemyslíte?

Když se ti zdá život příliš těžký, když se věci nedějí tak, jak by sis představovala, když cítíš zklamání, bezmoc, nevděk, smutek a možná taky sebelítost, když se cítíš opuštěná a na všechno sama, svěř to všechno Pánu. Vlož svou ruku do Jeho a přestaneš se topit. Budeš spolu s Ním kráčet po hladině.

Všimli jste si, kolik holčiček dnes nosí jméno Anežka? Přestože se narodila svatá Anežka před více než osmi sty lety, pořád je její odkaz aktuální. I dnes, v době internetu, chytrých mobilů, a sociálních sítí, se můžeme učit od této světice, která neměla "nic", a přitom měla "všechno". Inspiraci můžeme hledat třeba v následující knížečce..

„Stojím na kraji temné propasti. Nevidím, jak je hluboká ani co je na dně. Jistojistě vím, že když roztáhnu ruce a skočím, zachytí mě Boží dlaň. Dá mi všechno, co potřebuju, a ještě mnohem víc. Zahrne mě dobrem, pokojem, radostí, krásnem. Zahltí mě svojí přízní. Jenomže já stále stojím na kraji a otálím. Mám strach. Držím se těch svých pár stébel, těch svých „jistot“. Dobrý Bože, pomoz, prosím, mojí slabé důvěře. Pomoz mi, abych se osvobodila od všeho, co mi brání být naplno Tvoje. Nedovol, abych byla otrokem.“

Popis není dostupný

Popis není dostupný