Vzdělání je nástrojem vzestupné sociální mobility, proto je nutné zabezpečit rovný přístup k němu všem společenským skupinám bez ohledu na jejich sociální či zdravotní charakteristiky. Jednou z mnoha skupin, které čelí komplikovanému přístupu ke vzdělání, je populace osob se zdravotním postižením; ty se v různých fázích svých vzdělávacích trajektorií setkávají s omezeními a překážkami, které jim dosažení vyšších úrovní vzdělání ztěžují. Ústředním tématem knihy je přístupnost vysokoškolského vzdělání pro osoby se zdravotním postižením, tedy šance, že se plnohodnotně integrují do akademického života a prostředí a zdárně absolvují studium na vysoké škole. Teoretická část předkládá různá pojetí klíčových konstruktů práce a zasazuje je do příslušného tematického rámce - sociologie vzdělávání. Předmětem výkladu jsou rovněž teorie vzdělanostních nerovností, jejichž praktické důsledky jsou popisovány v jednotlivých fázích vzdělávacího procesu osob se zdravotním postižením. V rámci kvantitativní výzkumné studie, provedené na Univerzitě Karlově na totálním výběru studentů se zdravotním postižením, je pozornost věnována především motivaci těchto studentů zahájit vysokoškolské studium, vlivům působícím na výběr studijního oboru, stejně jako překážkám, se kterými se mohou studenti v průběhu studia setkat, a zdrojům, které mohou k jejich překonávání využívat. S využitím těchto poznatků je v závěru studie sledována úspěšnost studentů se zdravotním postižením v průběhu vysokoškolského studia.
