Monografie se zaměřuje na problematiku genderu v jazyce - zkoumá vliv genderového faktoru na frazeologii tří příbuzných jazyků (běloruštiny, polštiny a češtiny). Autorka provádí analýzu jazykového materiálu z hlediska lingvokulturologického. V rámci svého výzkumu sleduje formální shody a rozdíly mezi jednotlivými jazyky, primárně se však snaží odhalovat odlišné a shodné rysy ve vnímání muže a ženy, jejich povahy a chování ve třech slovanských kulturách. Na základě klasifikace a hodnocení shromážděného materiálu podává podrobný popis konceptů "muž" a "žena" ve frazeologii. Práce mimo jiné řeší otázku, zda je možné hovořit o upozadění žen v jazyce ve frazeologické rovině a do jaké míry je tento jev ovlivněn sociálními faktory oproti faktorům ryze jazykového rázu.

Kniha navazuje na sérii publikačních výstupů úspěšného projektu "Konference mladých slavistů", pořádaného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 23 dílčích studií tohoto svazku je rozděleno do pěti tematických kapitol (Etnicita a etnogeneze prizmatem slovanských jazyků, Minoritní etnika a jejich jazyky ve střední Evropě, Jazyky mezi internacionalizací a národní exkluzivitou, Historický mýtus a jeho role při konstituování moderních národů, Otázka národní sebeidentifikace v literatuře 19. a 20. století).