Mädi. Tak říkali Elisabeth Giselle hraběnce Dubské, jejíž život je jako románový příběh, který není snadné přestat číst, odložit nebo jen tak zapomenout. Její paměti, původně určené jen nejbližší rodině, jsou dechberoucím svědectvím života statečné ženy stržené vírem světových dějin. Elisabeth byla potomkem starého českého rodu Dubských z Třebomyslic, který se již v 16. století usadil na Moravě. Mezi Elisabethinými předky nalezneme významné diplomaty, vojáky i politiky, její pratetou byla Marie Ebner-Eschenbach, slavná německy píšící spisovatelka srovnávaná s naší Boženou Němcovou. Moravští patrioti německého jazyka, to byli Dubští, a to byla i Elisabeth. Ve svých pamětech nic nezamlčuje, upřímně popisuje soužití Čechů a Němců v Československu, svůdnost projevů německého vlastenectví, nutnost vyrovnat se s nacismem, hrůzy druhé světové války, neméně krutý nástup komunismu i sladkobolná léta v emigraci. Paměti Elisabeth Whitby, rozené hraběnky Dubské, jsou strhujícím čtením, kterému nechybí nic z velkých románových příběhů - něha, vášnivá láska, smrt, bolest, ponížení, nespravedlnost…, ale také naděje, síla ducha a touha žít, které nakonec pomohou překonat i nepřekonatelné.

F. T. M. jsou iniciály jména Filippa Tommase Marinettiho – umělce, jehož jméno většina z nás kdysi zaslechla ve škole, ale který nám patrně splývá s masou dalších etablovaných klasiků. Marinetti přitom nikdy klasikem nebyl, byl to buřič a bohém, který vyzval na souboj tradiční umění i společenské konvence své doby a stal se zakladatelem prvního avantgardního hnutí – futurismu. I o tom jsme četli nebo slyšeli vesměs ve spojení s hesly či frázemi jako rychlost, modernizace, agresivita, velebení války či fašismus. Autorka nabízí více než popis tohoto uměleckého hnutí, líčí fascinující příběh o tom, jak se prolínalo umění a politika v prvních desetiletích 20. století, poodkrývá neobyčejné osudy konkrétních osobností a představuje některá známá i turisty opomíjená místa s futurismem spjatá. Vedle zasvěceného historického výkladu tak kniha poslouží i jako užitečný „futuristický bedekr“, jenž lze přibalit do zavazadla při cestě do slunné Itálie. Doprovází ji bohatý obrazový materiál a je doplněna i o překlady zásadních futuristických manifestů, z nichž některé dosud nebyly do češtiny přeloženy.

Jak se v 17. století formovala pravidla mezinárodní diplomacie? Jak se utvářely vztahy italských měst se zeměmi východní Evropy, zejména Ruskem? Jakými prostředky se tato rodící se velmoc prosazovala na mezinárodní scéně? Jak se ruští poslové chovali za hranicemi své země či jaký statut měla cizí poselstva na ruském území? To je jen několik otázek, na které se snaží najít odpověď kniha Kateřiny Hlouškové Země za zrcadlem. Rusko-italské diplomatické a obchodní vztahy v druhé polovině 17. století. Průběh, výsledky a dopad pěti poselstev z Moskevské Rusi do Florencie a Benátek a jiných italských měst jsou zkoumány na základě vlastního výzkumu autorky v italských archivech.