Pátá básnická knížka ostřílené českobudějovické autorky opět přináší úsporné verše "všedního dne". Prožívání každodenní banality ústí do krátkých postřehů, úvah, vzpomínek či situačních záblesků, to vše je přitom zachyceno střídmou básnickou řečí bez zbytečných ornamentů. Převažuje tu pochmurná nálada rozpadu, kterou občas naředí sebeironie nebo hořký humor. Ústřední pozici ve sbírce zaujímá působivý monotematický cyklus o jednom komplikovaném mezigeneračním vztahu.

První "velká" kniha českobudějovické básnířky Kateřiny Bolechové představuje autorku ve všech jejích tvůrčích polohách. Kromě úsečné poezie založené na pozorování všednosti, kterou čtenáři znají z autorčiných předchozích sbírek, totiž přináší i jiné typy nerozsáhlých textů (básně v próze, vzpomínky, humorné postřehy, aforismy, deníkové záznamy, facebookové statusy, gregerie) a hlavně reprezentativní soubor koláží, jimž se jihočeská spisovatelka systematicky věnuje od roku 2000. Konfrontace obrazu a textu, humoru a syrovosti, ironie a melancholie vytváří živý básnický svět, v němž mají místo každodenní lidské vzlety i pády.

Popis není dostupný