Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. ​ Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. ​ Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. ​ A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?

Série: Šikmý kostel

Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. ​ Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. ​ Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. ​ A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?

Podtitul knihy výstižne zhŕňa príbeh o niekdajšej pastierskej dedine, ktorá vystavala svoj rozkvet na ťažbe uhlia, aby sa o storočie neskôr obrátila navnivoč – tiež kvôli ťažbe uhlia. Dnes už z výstavných budov a hrdo sa týčiacich veží nezostalo nič. Len šikmý kostol, ktorý stroho a varovne čnie do pustej krajiny.Kniha začína obrovským banským nešťastím v roku 1894, ktoré drsne zasiahlo do života obyvateľov celého kraja. Patria medzi nich aj hrdinovia tejto knihy, ktorých pohnuté osudy môžeme nasledujúce štvrťstoročie sledovať.BARBORA, JULKA a LUDWIK sú predstavitelia troch úplne odlišných dejových línií, ktoré sa však na mnohých miestach prepletajú a vytvárajú plastický obraz polozabudnutých čias, ktorých drsnosť je pre dnešného čitateľa v mnohých ohľadoch takmer nepredstaviteľná. Každý z hrdinov čelí životným výzvam po svojom: niekto sa im trpne poddáva, iný sa snaží uchopiť šance, ktoré mu kvasiaca doba ponúka. Do všetkých osudov však opakovane a nemilosrdne zasahujú veľké dejiny, ktoré môžu úsilie obyčajného človeka ľahko premeniť na prach. Alebo nie.Príbeh je vystavaný na skutočných udalostiach, z ktorých mnohé doteraz neboli v českej románovej tvorbe spracované. Rozprávanie ubieha v dramatickom tempe a natoľko autenticky, že sa dej pred očami čitateľa mnohokrát mení na film zaznamenávajúci aj to, čo donedávna zostávalo skryté v trinástej komnate českej histórie.Karin Lednická sa narodila v Karvinej, vyrastala v Havířove a teraz žije v Ostrave. Dá sa teda povedať, že celý život strávila v regióne, ktorého históriu spracováva vo svojej literárnej tvorbe.Prvý diel trilógie Šikmý kostol vyšiel v roku 2020 a v českom literárnom prostredí zapôsobil ako zjavenie. Stal sa knihou roka, získal niekoľko literárnych ocenení, dodnes sa drží medzi najpredávanejšími knihami. Rovnako silný ohlas odbornej aj čitateľskej verejnosti vyvolal i druhý diel Šikmého kostola a populárne náučná publikácia Životice: obraz (po)zabudnutej tragédie, ktorá opisuje jeden z najväčších nacistických masakrov na území niekdajšieho Československa. Za svoju tvorbu autorka získala prestížnu Cenu Ústavu pre štúdium totalitných režimov, ktorá je udeľovaná za mimoriadny prínos k reflexii novodobých dejín. Šikmý kostol bol zdramatizovaný pre divadlo a uvedený v českom a poľskom jazyku, pripravuje sa televízny seriál a filmové spracovanie. Sdílet Kniha je historickým klenotem, četné autorčiny rešerše, reflexe autentických rozmluv s pamětníky skvěle literárně ztvárnila a zasadila do románové podoby. Psychologičnost postav je až hmatatelná, každá má dostatečný prostor, u žádné není opomenuta determinace prostředím, původ a motivace k jednání. Celá recenze

Bestsellerová Karin Lednická oživuje tragický příběh obce Životice ve své nové knize, napsané v žánru literatury faktu. Lednická kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného. Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři.

Série: Šikmý kostel

Pokračování bestselleru Šikmý kostel, který získal ocenění Kniha roku | Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945 S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdinytrilogie Šikmý kostelse setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné - jak se nyní město jmenuje - se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin. Sdílet Bolest z těžkých chvil a společenských nepokojů stále se propadajícího města promísí něha lásky, intimních momentů, narození dětí a důvěra v rodinné pouto. Všechny tyto emoce, dějinnou erudici i strhující čtivost, protkanou výjimečnou prací s jazykem, dialektem a dobovou citací, nabízí Karin Lednická v druhém díle románové kroniky Šikmý kostel. S přečtením by jistě neměl váhat nikdo, kdo hledá působivé dílo v současné produkci, a nebojí se podlehnout jeho kouzlu a smutku, že se můžeme s napětím těšit již jen jednou, a to v závěrečném třetím díle. Celá recenze

Série: Šikmý kostel

Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921 | Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě - také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie. Sdílet Kniha je historickým klenotem, četné autorčiny rešerše, reflexe autentických rozmluv s pamětníky skvěle literárně ztvárnila a zasadila do románové podoby. Psychologičnost postav je až hmatatelná, každá má dostatečný prostor, u žádné není opomenuta determinace prostředím, původ a motivace k jednání. Celá recenze

Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. ​ Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. ​ Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. ​ A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?

Pokračování bestselleru Šikmý kostel, který získal ocenění Kniha roku | Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945 S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdinytrilogie Šikmý kostelse setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné - jak se nyní město jmenuje - se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin. Sdílet Bolest z těžkých chvil a společenských nepokojů stále se propadajícího města promísí něha lásky, intimních momentů, narození dětí a důvěra v rodinné pouto. Všechny tyto emoce, dějinnou erudici i strhující čtivost, protkanou výjimečnou prací s jazykem, dialektem a dobovou citací, nabízí Karin Lednická v druhém díle románové kroniky Šikmý kostel. S přečtením by jistě neměl váhat nikdo, kdo hledá působivé dílo v současné produkci, a nebojí se podlehnout jeho kouzlu a smutku, že se můžeme s napětím těšit již jen jednou, a to v závěrečném třetím díle. Celá recenze

Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921 | Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě - také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavních budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie. Sdílet Kniha je historickým klenotem, četné autorčiny rešerše, reflexe autentických rozmluv s pamětníky skvěle literárně ztvárnila a zasadila do románové podoby. Psychologičnost postav je až hmatatelná, každá má dostatečný prostor, u žádné není opomenuta determinace prostředím, původ a motivace k jednání. Celá recenze