Neobsáhlý román, který vznikl jako reakce na období pandemie covidu. Autor se v něm zaměřuje na rodinné vazby, osobní reflexi a společenské dění, přičemž stylově navazuje na hrabalovskou tradici proudu vědomí, osobní výpovědi a poetiky každodennosti. Kniha slibuje osobitý pohled na svět, včetně témat, jako je vztah k rodičům, partnerkám a obecně k životu v době "covidismu"… Text doprovází akvarely Daniely Tinkové. Projekt byl z velké části financován prostřednictvím platformy Startovač, kde se podařilo vybrat více než 100 % požadované částky.

Po třech povídkových knihách přichází kadaňský autor Karel Rada opět s delší prózou. V sugestivních epizodách ze života hlavního hrdiny, 55letého Hynka, zarámovaných koronavirovou karanténou z jara roku 2020, před čtenářem ožívá časový úsek posledního více jak půlstoletí, zobrazeného nejen prizmatem protagonisty prózy, ale též pohledem jeho ženy Magdy, bratra Ježka, bývalé lásky Ality i několika dalších postav, většinou hrdinových přátel z okruhu literatury nebo filmu. Radova próza tak čtenářům předkládá autorovo tvůrčí i životní vyznání… a možná i proto má Karel Rada právo tuto knihu, oplývající spontánní vitalitou stejně jako eruptivním hledáním, obdařit oním skeptickým i nadějeplným názvem …a bude líp. Koneckonců ji napsal ve zcela jiných časech a poměrech než kdysi Jan Pelc proslulou prózu …a bude hůř.

Vedle obvyklých autorových atributů, jakými byly v předešlých jeho knihách vtipný sarkasmus a společensko-kritický tón, provází nejnovější povídkový soubor Karla Rady Chvějící se jehličky příští zimy především nostalgický tón a v nejdelším, ústředním textu knihy s názvem Nášleh z matečáku potom zdařilá evokace devadesátých let minulého století, strávených mladou hrdinkou příběhu v zajetí drogové závislosti.

Povídkový soubor Kunderion charakterizují vtipný sarkasmus, ale i společensko-kritický tón (např. Fronta na vlažný pivo, Dodekameron), které zdařile vyvažuje humor, ironický odstup vypravěče, ale i patřičná dávka melancholie, zastavení v kunderovském „lyrickém věku“ (např. Něco z Jedůvky). Knihu podbarvují odkazy na texty slavnějšího kolegy z Paříže (např. Poslední láska směšného pána), především ale je o potřebě, hledání i ztrácení lásky, o vzájemném protínání i míjení, jak jsme toho byli svědky v předešlé Radově próze Promiskuitní večírek, na kterou Kunderion svým uspořádáním, názvem i atmosférou jednotlivých povídek volně navazuje.

Knižní vydání souboru povídek Karla Rady (napsaných v rozmezí let 1985 až 2012) s ilustracemi Petra Pazdery Paynea obsahuje formálně různorodé texty odehrávající se v dobách na sklonku 80. let i po listopadu 1989. Název knihy sice odkazuje, že tematicky kniha čerpá ze sexu a erotiky, nechybí však ani inspirace v rock´n´rollu. Jak píše kritik Petr Hrtánek, "namísto orgií jsme svědky spíše hořkých, mollových, nejednou i ironických příběhů o potřebě, hledání i ztrácení lásky, o vzájemném protínání i míjení... Autor je však vzdálen lacinému sentimentu a rádoby ´hlubokomyslnému mudrování´." Z původní verze z roku 1991 přešly do té současné tři texty: Jak v tom plavat, Posluchači evangelia a Lámání hole. Dále kromě próz, napsaných přímo pro tento soubor (nebo do něho později zařazených), svazek obsahuje i povídku Připravte se na nejhorší, a torzo nevydaného románu O Jedůvce - předposlední kapitolu, přepracovanou do podoby povídky Podzim v Paříži.

"Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro ty z nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli. Jestliže to celý začalo spíš jen jako pubertální touha po sebevyjádření, až teprve dneska můžeme pořádně docenit skutečnej význam toho všeho. A teprve až v souvislostech dnešní doby, v kontextu současnýho dění, nám to nakonec může v celý svý kráse docvaknout..."

V pořadí třetí prozaická kniha kadaňského autora, člena Skupiny XXVI, šéfredaktora revue Iniciály a v poslední době i filmového scénáristy Karla Rady. Nekonvenčně vyprávěný příběh je inspirován, podobně jako Radův předchozí román Oblomovka, prostředím pražské filmové školy (kde autor před osmi lety dokončil studia) i atmosférou literární komunity, prostě tak trochu "sex, drogy a FAMU". Dle autorových vlastních slov je Flashback novelou brutálně lyrickou, ironicky sarkastickou a absurdně pravdivou.